Jednou z obvyklých taktik pro uvedení tématu pro odbornou diskusi je jeho vylíčení jako „dosud opomíjeného a nedostatečně zkoumaného“ a následné volání po napravení takového nedostatku. V tomto našem čísle se k této strategii uchylovat nechceme. Jednak pokládáme za v principu ošemetné posuzovat, kde leží hranice, při jejímž překročení již lze oprávněně hovořit o „dostatečné“ pozornosti věnované nějakému tématu, jednak se domníváme, že téma smrti v českém sociálněvědním prostředí posledních let rozhodně „tabuizováno“ není. Důkazem druhé ze skutečností je mimo jiné to, že mezi autory tohoto čísla figurují osoby, které se problematice smrti a umírání dlouhodobě publikačně věnují. Ambicí předkládaného čísla proto není velkolepě vyhlašovat „otevření tématu“, ale spíše na jednom prostoru shromáždit zajímavé a podnětné odborné příspěvky, které se zvolenému tématu věnují v rámci odlišných disciplinárních hledisek, a tím jej představit v jeho mnohostrannosti (jež zde má pochopitelně své limity).