Exodus zemřelých: Počátky medikalizace smrti v pozdně osvícenských Čechách

Daniela Tinková

Abstrakt

Studie se zabývá proměnou pohřebních praktik a forem zacházení s mrtvým tělem v osvícenské době. Jde o klíčovou periodu, kdy byla poprvé v křesťanské éře přijata osvícenským státem celá řada nařízení, jejichž ncílem – ve jménu zachování zdraví populace - byla marginalizace kontaktu světa živých a světa mrtvých. Vedle kněze si tehdy u lůžka umírajícího – poprvé v evropských dějinách – vybojoval ústřední místo také lékař. Proslulé „pohřbívání v pytlích“ představuje jen jeden z prvků celé řady opatření, která zasáhla do tisíciletých tradic a senzibility obyvatelstva (nejen) našich zemí. Zaváděly se nepříliš populární praktiky, ať už šlo o pouhé odsouvání pohřebišť mimo obydlená místa, o zřízení „instituce márnice“, o proslulé pohřbívání v pytlích i o další „novoty“. Nás bude mimo jiné zajímat, jak na jejich zavádění reagovali obyvatelé Čech. I když jde o problematiku, v níž se osvícenská „hygienizace veřejného prostoru“ projevila možná nejmarkantněji, naše historiografie jí dosud nevěnovala v podstatě žádnou pozornost. Tato studie se pokusí představit problém „vypovídání“ „škodlivých těl“ (i problémy, na které tato novota narážela u prostého obyvatelstva) především na základě studia dosud nepublikovaných (a dosud nestudovaných) pramenných materiálů z fondů Českého gubernia a Zemského protomedikátu, uložených v Národním archivu v Praze. Doplněny budou samozřejmě i dobovými (především německými) tisky, především lékařskými a policejními.

Klíčová slova

smrt; hřbitovy; osvícenství; medikalizace

Plný Text: