Toto číslo je již čtvrtým vydáním věnovaným problematice města, respektive urbánním studiím v jejich široké perspektivě. Po konceptuálním čísle, které se snažilo reflektovat teoretické způsoby uchopování urbanity a pokusilo se o (znovu)ustavení a probuzení zájmu o urbánní studia (2006), vyšlo číslo věnující se sociologické reflexi sociálních proměn tuzemských měst a problematice stárnutí v městském prostoru (2010). Zatím poslední číslo rámované zájmem o městskou dimenzi současného společenského vývoje se soustředilo na urbánní historii a její souvislosti s různými podobami kolektivní paměti (2013). Předkládané číslo se skrze různé (více či méně reflektované či empiricky ukotvené) konceptualizace domova snaží poukázat nejen na roli přináležení a budování kolektivních identit v městském prostředí, ale otevřít také téma bydlení a vkročit alespoň částečně na půdu privátních prostor, zvolit intimnější měřítko studia městské zkušenosti. Sféra domova a bydlení je oblastí výsostně politickou a sociologicky zajímavou nejen ve smyslu její vnitřní organizace jako jednoho z hlavních nástrojů biopolitiky, který byl spojen s patriarchální a pastorační mocí moderního státu, ale také právě v jeho souvislosti s budováním moderních měst, v nichž hrálo řešení otázek bydlení podstatnou roli. Navazujeme zde vědomě na tuzemskou sociologickou tradici, v níž jsou výzkumná témata města a bydlení studována ve vzájemném propojení.