Šťastný úsměv, to je motiv spojující všechny typické obrazy aktivního stárnutí. Různí aktéři se nicméně liší svým chápáním aktivního stárnutí. Aktivní stárnutí přesto zůstává pozoruhodně populárním lékem na udržení prosperity. Nicméně už jen samotná různost představ o tom, co vlastně aktivní stárnutí znamená a jak ho naplňovat, vytváří v této zdánlivě ideální vizi trhliny. Nejčastěji citovaná definice aktivního stárnutí od Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2002 vymezuje aktivní stárnutí jako maximálně inkluzivní koncept podporující celoživotní účast na společnosti a zdravém životním stylu všech bez ohledu na různá omezení a limity, s cílem zlepšení kvality života všech. V tomto čísle Sociálních studií se vracíme k široké definici aktivního stárnutí WHO s cílem zachytit některé z podob současného stáří a stárnutí. Pokoušíme se přinést především témata v českém kontextu dosud ve spojení se stárnutím neznámá, a iniciovat tak další bádání v těchto oblastech.