Gender už dávno není v českém prostředí novým pojmem. Používá se nejen v akademickém prostoru, ale i v diskursu státu a evropských struktur, v prostředí nevládních neziskových organizací a jejich aktivit či v mediálních promluvách. Čím více se ovšem o genderu mluví, tím častěji se stává, že je pojímán jen jako jakési módnější označení pro pohlaví. Avšak pokud mezi pohlavím a genderem nakreslíme rovnítko, zredukujeme tím socialitu na biologii, jinými slovy učiníme gender deterministicky spjatý s pohlavím, čímž ho esencializujeme. Kategorie genderu byla kdysi formulována proto, aby zachytila sociální dimenzi mužství a ženství a aby naznačovala možnost změny. Jestliže ji svážeme s pohlavím, paradoxně z ní učiníme podobně rigidní entitu, za jakou bylo na počátku této distinkce považováno právě pohlaví samo. Mluví-li se tímto způsobem o genderu, mluví se vlastně pořád o mužích a ženách a naše porozumění komplexní a dynamické sociální realitě se nikam neposouvá. Je tedy zásadním způsobem zapotřebí zvrstevnatět způsob, jímž koncept genderu uchopujeme.