Teoretická východiska mediální výchovy jako determinant mediálněpedagogické praxe

Petr Valenta

doi:10.5817/PedOr2017-3-473

Teoretická východiska mediální výchovy jako determinant mediálněpedagogické praxe

Roč.27,č.3(2017)

Petr Valenta

https://doi.org/10.5817/PedOr2017-3-473

PDF

Abstrakt

Cílem teoretické studie je nastínit strukturální problémy mediální výchovy vyplývající z její teoretické závislosti na mediálních studiích a sociálněvědním paradigmatu výzkumu mediálních účinků. V úvodu je mediální výchova představena v teoretickém poli mediálních studií. Je argumentováno, že mediální výchova nedisponuje vlastní teorií, nýbrž odvozuje poznatkový aparát, didaktické cíle, obsah a metody od dominantních konceptů médií generovaných v oboru mediální studia. Strukturálním elementem mediálněpedagogické praxe je přitom koncept účinků médií a přístup k jejich zkoumání. Převaha sociálněvědního přístupu ve výzkumu mediálních účinků vede k formování konceptu mediálních účinků, které lze pozorovat, popsat a zobecnit. Tento přístup však neumožňuje plně uchopit problematiku médií v jejich sociálním a kulturním kontextu a vede k ustavení mediální výchovy, která je protekcionistická, normativní a objektivistická. Závěrem je pak nabídnuta alternativa v podobě kritického přístupu umožňujícího strukturovat mediální výchovu jako autonomní výzkumné a pedagogické pole. Mediální výchova může nabírat řadu různých podob na základě toho, jaké teoretické koncepty médií považuje za referenční. Dominantní model mediální výchovy, orientovaný na sociálněvědní paradigma výzkumu mediálních účinků, může být obohacen o další perspektivy, které umožní komplexnější porozumění médiím v jejich sociálním kontextu a povedou ke kritické reflexi nejen mediálních, ale obecně sociálních a mocenských praxí. Takové pojetí mediální výchovy bude efektivněji přispívat k rozvoji kriticky smýšlejícího aktéra mediální komunikace. Je nezbytné znovu promyslet teoretická východiska a cíle mediální výchovy a vyvázat ji z teoretické závislosti na konceptu mediálních účinků formulovaného v sociálněvědním paradigmatu mediálních studií. Integrace interpretativních a kritických přístupů podpoří lépe rozvoj kritické mediální gramotnosti a umožní mediální výchově vytvářet vlastní poznatkový aparát a organizovat autonomně vlastní pedagogickou praxi.

Klíčová slova:
mediální výchova; mediální studia; sociálněvědní paradigma; mediální účinky; protekcionismus; normativnost; objektivismus; kritická mediální gramotnost

Reference

Anderson, J. (1980). The teoretical lineage of critical viewing curricula. Journal of Communication, 30(3), 64–70. https://doi.org/10.1111/j.1460-2466.1980.tb01993.x">https://doi.org/10.1111/j.1460-2466.1980.tb01993.x

Barker, M., & Petley, J. (2001). Ill effects: The media/violence debate. London: Routledge. Bílá kniha. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. (2001). Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.msmt.cz/dokumenty/bila-kniha-narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-republice-formuje-vladni-strategii-v-oblasti-vzdelavani-strategie-odrazi-celospolecenske-zajmy-a-dava-konkretni-podnety-k-praci-skol

Buckingham, D. (1993). Changing literacies: Media education and modern culture. London: Tufnell Press.

Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR na období 2015–2020. Praha: MŠMT. Dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/dlouhodoby-zamervzdelavani-a-rozvoje-vzdelavaci-soustavy-3

Doporučené očekávané výstupy: Metodická podpora pro výuku průřezových témat na základních školách. (2011). Praha: Výzkumný ústav pedagogický v Praze. Dostupné z http://digifolio. rvp.cz/artefact/file/download.php?file=28981&view=3951

Ennis, H. R. (2001). The nature of critical thinking: An outline of critical thinking dispositions and abilities. Inquiry: Critical Thinking Across the Disciplines, 26(1), 4–18.

European Commission/EACEA/Eurydice (2016). Promoting citizenship and the common values of freedom, tolerance and non-discrimination through education: Overview of education policy developments in Europe following the Paris Declaration of 17 March 2015. Luxembourg: Publications Office of the European Union.

Fairclough, N. (1995). Media discourse. London: Arnold.

Ferguson, R. (1998). Representing ‘race’: Ideology, identity and the media. New York: Oxford University Press.

Fink, E. J., & Gantz, W. (1996). A content analysis of three mass communication research traditions: Social science, interpretative studies, and critical analysis. Journalism & Mass Communication Quuarterly, 73(1), 114–134. https://doi.org/10.1177/107769909607300111">https://doi.org/10.1177/107769909607300111

Foucault, M. (1984). Truth and power. In P. Rabinow (Ed.), The Foucault reader (s. 51–75). New York: Pantheon Books.

Foucault, M. (2002). Archeologie vědění. Praha: Herrmann a synové.

Fourie, P. J. (2007). Media studies. Institutions, theories and issues. Lansdowne: Juta.

Gauntlett, D. (1998). Ten things wrong with the media effects model. In R. Dickinson, R. Harindranath, & O. Linné (Eds.), Approaches to audiences – A reader (s. 120–130). London: Arnold.

Giroux, H. A. (2011). On critical pedagogy. New York: Bloomsbury Academic.

Hobbs, R. (2011). The state of media literacy: A response to Potter. Journal of Broadcasting & Electronic Media, 55(3), 419–430. https://doi.org/10.1080/08838151.2011.597594">https://doi.org/10.1080/08838151.2011.597594

Jirák, J. (2006). Proč potřebujeme mediální výchovu. RVP.cz. Dostupné z http://clanky.rvp.cz/ clanek/c/z/540/proc-potrebujeme-medialni-vychovu.html/?oblibene=1

Jirák, J., & Köpplová, B. (2003). Média a společnost. Praha: Portál.

Kahn, R. (2007). Research into critical media pedagogy as cultural study. In B. Kozuh, A. Kozlowska, & P. Krope (Eds.), Description and explanation in educational and social research. Warsaw:Rodn “WOM” Publishers. Dostupné z http://www.academia.edu/167217/Research_into_Critical_Media_Pedagogy_as_a_Cultural_Study.

Kellner, D., & Share, J. (2007). Critical media literacy is not an option. Learning Inquiry, 1(1), 59–69. https://doi.org/10.1007/s11519-007-0004-2">https://doi.org/10.1007/s11519-007-0004-2

Kline, S. (2003). Media effects: Redux or reductive? Participations: International Journal of Audience Research, 1(1).

Kunkel, D., Wilcox, B., Cantor, J., Palmer, E., Linn, S., & Dowrick, P. (2004). Report of the APA task force on advertising and children. Dostupné z https://www.apa.org/pi/families/resources/advertising-children.pdf.

Livingstone, S. (1996). On the continuing problem of media effects research. In J. Curran & M. Gurevitch (Eds.), Mass media and society (s. 305–324). London: Edward Arnold.

Lowery, S., & M. L. DeFleur (1995). Milestones in mass communication research: Media effects. New York: Longman.

Maňák, J. (2011). K problému teorie a praxe v pedagogice. Pedagogická orientace, 21(3), 257–271.

Masterman, L. (1985). Teaching the media. London: Comedia Pub. Group.

McGuire, J. W. (1986). The myth of massive media impact: Savaging and salvagings. In G. Comstock (Ed.), Public communication and behavior (s. 173–257). New York: Academic Press.

Mclaughlin, M., & DeVoogd, G. (2004). Critical literacy as comprehension: Expanding reader response. Journal of Adolescent & Adult Literacy, 48(1), 52–62. https://doi.org/10.1598/JAAL.48.1.5">https://doi.org/10.1598/JAAL.48.1.5

McQuail, D. (1987). Mass communication theory: An introduction. London: Sage.

McQuail, D. (1999). Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.

Napoli, M. P. (2014). Measuring media impact: An overwiev of the field. New Brunswick: Rutgers University Press.

Nečas, V., & Trampota, T. (2008). Vývoj zkoumání účinků médií. Dostupné z http://www.socioweb.cz/index.php@disp=temata&shw=302&lst=107.html.

O’Neill, B. (2011). Media effects in context. In V. Nightingale (Ed.), The handbook of media audiences (s. 320–340). Oxford: Blackwell.

O’Sullivan, T., Hartley, J., Saunders, D., Montgomery, M., & Fiske, J. (2006). Key concepts in communication and cultural studies. London: Routledge.

Perse, E. M. (2001). Media effects and society. London: Lawrence Erlbaum Associates Publishers.

Piette, J., & Giroux, L. (1996). The theoretical foundations of media education programs. In R. Kubey (Ed.), Media literacy in the information age (s. 89–134). New Brunswick: Transaction.

Potter, W. J. (2010). The state of media literacy. Journal of Broadcasting & Electronic Media, 54(4), 675–696. https://doi.org/10.1080/08838151.2011.521462">https://doi.org/10.1080/08838151.2011.521462

Potter, W. J., Cooper, R., & Dupagne, M. (1993). The three paradigms of mass media research in mainstream journals. Communication Theory, 3(4), 317–335. https://doi.org/10.1111/j.1468-2885.1993.tb00077.x">https://doi.org/10.1111/j.1468-2885.1993.tb00077.x

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2007). Dostupné z http://www.vuppraha. cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf

Robertson, L., & Scheidler-Benns, J. (2016). Critical media literacy as a transformative pedagogy. Literacy Information and Computer Education Journal, 7(1), 2247–2253. https://doi.org/10.20533/licej.2040.2589.2016.0297">https://doi.org/10.20533/licej.2040.2589.2016.0297

Sholle, D. (1994). The theory of critical media pedagogy. Journal of Communication Inquiry, 18(2), 8–29. https://doi.org/10.1177/019685999401800202">https://doi.org/10.1177/019685999401800202

Schramm, W., Lyle, J., & Parker, E. B. (1961). Television in the lives of our children. Stanford: Stanford University Press.

Storey, J. (2008). Cultural studies and the study of popular culture (5th edition). London: Routledge.

Valenta, P. (2016). Kritická mediální pedagogika: teoretická východiska a přínos pro mediální výchovu. (Disertační práce). Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, katedra pedagogiky.

Williams, R. (1975). Television: Technology and cultural form. New York: Schocken Books.

Wimmer, D. R., & Dominick, J. R. (2010). Mass media research: An introduction. Boston: Wadsworth Publishing.

Metriky