Pojetí tacitních znalostí v paradigmatu sjednoceného pole
Roč.23,č.5(2013)
Cílem teoretické studie je vyjasnit pojetí tacitních znalostí (TZ). V první části autoři ukazují, v čem tkví hlavní problém současného diskurzu o tacitních znalostech. Jestliže budeme vnímat znalost jako mentální reprezentaci, nemůžeme náležitě pochopit a zkoumat TZ. Ve druhé části za pomocí příkladů z děl J. Deweyho a J. Piageta autoři dokládají, že zde již jedno století existuje alternativní – funkcionální – pojetí znalosti. Třetí část se zaměřuje na definice znalosti a poukazuje na fakt, že problematika takových definic spočívá v tom, že pedagogové a epistemologové nerozhodně stojí mezi tradičním a alternativním paradigmatem (v textu pracovně nazývaných: „paradigma oddělených objektů“ a „paradigma sjednoceného pole“). To vede k mnohým nesrovnalostem v jednotlivých teoriích a k jejich malé použitelnosti v praxi. Ve čtvrté části autoři představují epistemologické pozadí tradičního paradigmatu, aby v části páté poskytli popis pozadí paradigmatu alternativního. Díky tomuto postupu jsou v závěrečné části autoři schopni definovat alternativní pojetí TZ. Docházejí zde ke zjištění, že znalost musíme vnímat jako dynamickou strukturu sjednoceného pole a TZ chápat jako tacitní dimenzi dynamické struktury (TDZ). Teprve takto pochopená tacitní znalost nám umožňuje zkoumat její dimenze.
znalosti; tacitní znalosti; paradigma oddělených objektů; paradigma sjednoceného pole; jednání; dynamická struktura
Ambrosini, V., & Bowman, C. (2001). Tacit knowledge: Some suggestions for operationalization. Journal of Management Studies, 38(6), 811–829. https://doi.org/10.1111/1467-6486.00260">https://doi.org/10.1111/1467-6486.00260
Baldwin, J. D. (1986). Georg Herbert Mead. A unifying theory of sociology. Newbury Park, Beverly Hills, London, & New Delhi: SAGE Publications.
Castillo, J. (2002). A note on the concept of tacit knowledge. Journal of Management Inquiry, 11(1), 46–57. https://doi.org/10.1177/1056492602111018">https://doi.org/10.1177/1056492602111018
Connell, N. A. D., Klein, J. H., & Powell, P. L. (2003). It’s tacit knowledge but not as we know it: Redirecting the search for knowledge. Journal of the Operational Research Society, 54(2), 140–152. https://doi.org/10.1057/palgrave.jors.2601444">https://doi.org/10.1057/palgrave.jors.2601444
Damasio, A. (2006). Descartes’ error: Emotion, reason and the human brain. London: Vintage.
Damasio, A. (2010). Self comes to mind. Constructing the conscious brain. New York: Pantheon Books.
Davidson, D. (2004). Mýtus subjektivního. In D. Davidson (Ed.), Subjektivita, intersubjektivita, objektivita (s. 55–71). Praha: Filosofia.
Dewey, J. (1992). The collected works of John Dewey. L. A. Hickman (Ed.). Charlottesville VA: InteLex Corporation.
Descartes, R. (2003). Meditace o první filosofii. Námitky a autorovy odpovědi. Praha: OIKOYMENH.
Harré, R., & Gillett, G. R. (2001). Diskurz a myseľ. (Úvod do diskurzívnej psychológie). Bratislava: IRIS.
Hickman, L. A., & Alexander, T. M. (1998). Introduction: Ethics, logic, psychology (s. ix–xii). In L. A. Hickman & T. M. Alexander (Eds.), The Essential Dewey, Volume 2: Ethics, logic, psychology. Bloomington & Indianapolis: Indiana University Press.
Iacoboni, M. (2008). Mirroring people. The science of empathy and how we connect with others. New York: Picador.
Jablonka, E., & Lamb, M. J. (2004). Evolution in four dimensions: Genetic, epigentic, behavioral, and symbolic variations in the history of life. Cambridge (MA) & London: A Bradford Books & MIT Press.
Janík, T. (2005). Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání. Brno: Paido. Janík, T., Maňák, J., & Knecht, P. (2009). Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. Brno: Paido.
Kelly, G. A. (2003). The Personal Construct Psychology. Volume one. A Theory of Personality. London & New York: Routledge.
Mead, G. H., & Morris, C. W. (1934/1972). Mind, self, and society. Chicago, London: The University of Chicago Press.
Menary, R. (Ed.). (2010). The extended mind. Cambridge, London: The MIT Press.
Noë, A. (2009). Out of our heads. Why you are not your brain, and other lessons from the biology of consciousness. New York: Hill and Wang.
McAdam, R., Mason, B., & McCrory, J. (2007). Exploring the dichotomies within the tacit knowledge literature: Towards a proces of tacit knowing in organizations. Journal of Knowledge Management, 11(2), 43–59. https://doi.org/10.1108/13673270710738906">https://doi.org/10.1108/13673270710738906
Merleau-Ponty. M. (2004). Viditelné a neviditelné. Praha: OIKOYMENH.
Panahi, S., Watson, J., & Partridge, H. (2012). Social media and tacit knowledge sharing: Developing a conceptual model. World Academy of Science, Engineering and Technology, 64, 1095–1102.
Piaget, M. (1966). Psychologie inteligence. Praha: SPN.
Pigliucci, M., & Müller, G. B. (2010). Evolution. The ended synthesis. Cambridge (MA): MIT Press.
Polanyi, M. (1958/1962). Personal knowledge. Chicago: The University of Chicago Press.
Polanyi, M. (1966/1983). The tacit dimension. Gloucester: Peter Smith Publisher.
Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2001). Pedagogický slovník. Praha: Portál.
Rizzolatti, G., & Sinigaglia, C. (2008). Mirrors in the brain. How our minds share actions and emotions. Oxford: Oxford University Press.
Rockwell, W. T. (2005). Neither brain, nor ghost. A nondualist alternative to the mind-brain identity theory. Cambridge, London: The MIT Press.
Rorty, R. (2012). Filosofie a zrcadlo přírody. Praha: Academia.
Rowlands, M. (2004). The body in mind. Understanding cognitive processes. Cambridge: Cambridge University Press.
Stelle, E. J., Lindley, R. A., & Blanden, R. V. (1998). Lamarck’s signature. How retrogenes changing Darwin’s natural selection paradigm. Reading (MA): Perseus Books.
Sternberg, R. J. (1999). Epilogue: What do we know about tacit knowledge? Making the tacit become explicit. In R. J. Sternberg & J. A. Horvath (Eds.), Tacit knowledge in professional practice (s. 231–236). London, New Jersey: Lawrence Erlbaum Associates.
Šíp, R. (2011). Od pevných forem k poli napětí a kontinuity. In M. Hrdá & R. Šíp (Eds.), Identita v sociálně pedagogickém výzkumu. Pole napětí změn a začlenění (s. 13–26). Brno: MuniPress.
Šíp, R. (2012). Rortyho Zrcadlo konečně v českém střihu. Filosofický časopis, 60(6), 849–867.
Šíp, R. (2013). Nové paradigma vědy, nové paradigma pedagogického výzkumu. In L. Gulová & Šíp (Eds.) Vybrané výzkumné metody: aplikace v pedagogické praxi (s. 12–37). Praha: Grada.
Šíp, R. (2014). Zkušenost v Deweyho experimentální metafyzice. Radikální překročení subjektobjektové epistemologie. Organon F (přijato k uveřejnění).
Švec, V. (2012a). Tacitní znalosti jako most mezi teorií a praxí v pedagogické přípravě učitelů. Pedagogická orientace, 22(3), 387–403. https://doi.org/10.5817/PedOr2012-3-387">https://doi.org/10.5817/PedOr2012-3-387
Švec, V. (2012b). Sdílení tacitních znalostí ve vzdělávání učitelů jako pohyb od praxe k teorii a zpět. In J. Kohnová, et al., Profesní rozvoj učitelů a cíle školního vzdělávání (s. 99–110). Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.
Švec, V. et al. (2013, září). Výzkum tacitních znalostí jako východisko zefektivnění pedagogické praxe studentů učitelství. Příspěvek prezentovaný na 21. výroční konferenci České asociace pedagogického výzkumu, Ústí nad Labem.
Thompson, E. (2007). Mind in life: Biology, phenomenology and the science s of mind. Cambridge (MA) & London: The Belknap Press of Harvard University Press.
Wittgenstein, L. (1998). Filosofická zkoumání. Praha: Filosofia.
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0.
Copyright © 2014 Czech Pedagogical Society