Elizabeth Grosz v knize prozkoumává možnosti relevance Darwinova pojetí biologické a kulturní evoluce pro účely feministické sociální analýzy. Jakkoli se Grosz zabývá myšlenkou provázanosti evoluce a sociálních vztahů, nejedná se o žádnou novou sociobiologii. Elizabeth Grosz navrhuje opustit vnímání kategorie přírody jako neměnné, statické a inertní entity. Příroda je podle ní dynamická a aktivní; kultura je pokračováním a rozvinutím přírody spíše než jejím překonáním. Grosz navrhuje využít Darwina pro účely feministické teorie, jakkoli se tato usilovně, a podle autorky často dogmaticky, diskursům o přírodě a biologii brání. Radikální otevřenost darwinovského projektu tkví v předpokladu života coby formy sebeorganizace, která překonává samu sebe, která se od sebe samé odklání, která se během doby vyvíjí v něco zcela odlišného. Život v jeho pojetí je tudíž kontingentní, neustále ve stavu přerodu, v procesu stávání se, je něčím jiným, než čím byl. Takové vnímání života nutně mění náhled na politiku a možnost změny a rozhodně podněcuje k dialogu o tom, kterak navrátit přírodu do agendy sociálních věd.