Mainstreamová kultura mládeže

Bd.4,Nr.1-2
Generace

Michaela Pyšňáková

https://doi.org/10.5817/SOC2007-1-2-237

PDF (Tschechisch)
Abstract
Navzdory rozšířenému používání pojmu „mainstream“ není jeho přesné vymezení v terminologii empirických výzkumů jednoduché. Článek rozebírá důvody těchto terminologických obtíží. Prostřednictvím mapování studií zkoumajících vztah mezi mainstreamem a kulturou mládeže rozvíjí koncept mainstreamové kultury mládeže, jenž vychází z analýz klasických prací dvou základních směrů spadající pod tzv. kulturální studia: subkulturního pojetí (CCCS) a pojetí populární kultury, s důrazem na klubovou kulturu (MIPS). V důsledku konfrontace opozičních teoretických perspektiv (strukturalistické a kulturální) je definice mainstreamu – co mainstream je a kdo jej tvoří – nejasná. Strukturalistická perspektiva kladoucí důraz na subkultury mládeže definuje mainstream jako dominantní (střední třída) kulturu dospělých, zatímco kulturální perspektiva zkoumá mládež jako formace klubových kultur a odlišuje ji od mainstreamové populární kultury. Článek představuje teoretický rámec mainstreamové kultury mládeže a pokouší se překlenout rozdíly v obou přístupech. V rámci propojení strukturalistické a kulturální perspektivy není možné nahlížet na mainstream, zejména ve spojitosti s mladými lidmi, jako na monolitickou a jednolitou skupinu „druhých“. Mainstreamová kultura mládeže naopak představuje prostor rozvíjející sociální a kulturní rozdíly.

Schlagworte:
klubové kultury; dominantní kultura; mainstream; populární kultura; subkultury; mládež
Literaturhinweise

Barker, Ch. 2006. Slovník kulturálních studií. Praha: Portál.

Benjamin, W. 1979. „Umělecké dílo v době mechanické reprodukovatelnosti.“ In: Dílo a jeho zdroj. Odeon, Praha, s. 18–34.

Bennett, A. 1999. „Subcultures or Neo-Tribes?: Rethinking the Relationship between Youth, Style and Musical Taste.“ Sociology, vol. 33 (3): 599–617. https://doi.org/10.1177/S0038038599000371

Bennet, A.; Kahn-Harris, K. 2004. After Subculture: Critical Studies in Contemporary Youth Culture. New York: Palgrave Macmillan, s. 1–18. https://doi.org/10.1007/978-0-230-21467-5_1

Brake, M. 1985. Comparative Youth Culture: The Sociology of Youth Cultures and Youth Subcultures in America, Britain and Canada. London: Routledge.

Hebdige, D. 1998. „Object as Image: The Italian Scooter Cycle.“ In Hiding in the Light: On Images and Things. New York: Routledge.

Hebdige, D. 1979. Subculture: The Meaning of Style. London: Routledge.

Jenks, Ch. 2005. Subculture: The Fragmentation of the Social. London: Sage Publications.

Longman Family Dictionary. 1991. Praha: Aventium, s. 415.

Máchalová, J. 2002. Módou posedlí: čtení o módě 20. století. Břeclav: Moraviapress.

Miles, S. „Researching Young People as Consumers: Can and Should We Ask Them Why?“ In A. Bennett, M. Cieslik, S. Miles (eds.) Researching Youth. Basingstoke: Palgrave a McMillan.

Miles, S. 2000. Youth Lifestyles in a Changing World. Buckingham: Open University Press.

Muggleton, D. 2000. Inside Subculture: The Postmodern Meaning of Style. Oxford: Berg.

Muggleton, D. 2005. „From Classlessness to Clubculture: A Genealogy of Post-war British Youth Cultural Analysis.“ In Young, 13: 205–219. https://doi.org/10.1177/1103308805051322

Muggleton, D.; Weinzierl, R. 2003. „What Is ,Post-subcultural Studies‘ Anyway?“ In The postsubcultures Reader. Oxford: Berg, s. 3–26.

Redhead, S. 1997. Subculture to Clubcultures: An Introduction to Popular Cultural Studies. Oxford: Blackwell Publishers.

Simmel, Georg. 1997. „Móda“. In Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: Slon.

Velký sociologický slovník. 1996. Druhý díl, P-Ž. Praha: Karolinum.

Thornton, S. 1996. Club Cultures: Music, Media, and Subcultural Capital. Hanover: University Press of New England.

Metriky

2

Crossref logo

0

986

Views

587

PDF (Tschechisch) views

Copyright (c) 2016 Sociální studia / Social Studies

PDF (Tschechisch)