Právo na digitální služby
Roč.11,č.21(2020)
Článek je kritickým rozborem zákona o právu na digitální služby, který je veřejnosti prezentován jako významný krok k posílení práva fyzických a právnických osob, jakožto klientů veřejné moci a zjednodušení jejich postavení. Prokazuje, že většina práv není nijak nových, naopak vesměs existují v platné právní úpravě již dosud a spíše nejsou aplikována. Poukazováno je na to, že jeho uplatnění si bude vyžadovat masové využívání informačních technologií, bez nichž nebude možno práva na tyto služby využívat. Zdůrazněno konečně je, že zákon neobsahuje efektivní prostředky, kterými by bylo vymáhání práv a jím odpovídajících povinností zajištěno.
.
digitální služby; digitální úkony; základní registry; agendové informační systémy; autentizace; identifikace; informace
s. 73–89
6.1 MONOGRAFIE
[1] KNAPP, V. Teorie práva, Praha: C. H. Beck, 1995.
[2] KOPECKÝ, M., Správní právo. Obecná část, Praha: C. H. Beck, 2019.
[3] LECHNER, T., Elektronické dokumenty v právní praxi, Praha: Leges, 2013.
6.2 ELEKTRONICKÉ ZDROJE
[4] https://www.lupa.cz/clanky/zakon-o-pravu-na-digitalni-sluzby-prosel-snemovnou-co-pri- tom-spadlo-pod-stul/.
[5] https://www.mvcr.cz/clanek/datove-schranky-po-10-letech-usetrene-miliardy-i-zasadni- narust-uzivatelu.aspx.
6.3 JUDIKATURA
[6] Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2783/08.
[7] Usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1790/07.
[8] Usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 75/93.
[9] Usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 82/2006-68.
[10] Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Azs 113/2015-32.
[11] Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích čj. 52/2015-42. [12] Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 7 Aps 3/2008-98.
[13] Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ans 1/2013-66.
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0.
Copyright © 2020 Pavel Mates