Psychiatr v psychoterapii – psychoterapie v psychiatrovi

Integrace rolí psychiatra a psychoterapeuta přináší výhody i nevýhody. Je nutno se vyrovnat se zcela odlišným pohledem na pacienta v medicíně a v psychoterapii. Medicína se neobejde bez legitimního úsilí o maximální objektivizaci stavu pacienta. Avšak tento přístup, naprosto adekvátní v somatických oborech, je v oblasti péče o duševní zdraví možný jen za cenu značné redukce a simplifikace jedinečného problému jedinečného pacienta v prostoru dosud málo prozkoumaného duševna. Nebereme-li v úvahu tento významný fakt v oblasti psychiatrické diagnostiky resp. psychoterapie, tak se naše možnost být pacientovi k užitku zmenšuje a dokonce se můžeme dostat do rozporu se zásadou primum non nocere"". V somatické medicíně a ještě více v péči o duševní zdraví platí, že důležitou součástí léčby je vztah s pacientem. V něm se pomáhající chová vždy subjektivně. Usuzujeme, že psychoterapie, ve které se vědomě zabýváme svým vztahem k pacientovi, musí stavět na své subjektivitě a v souladu s tím nahlížíme i celý složitý problém diagnostiky. Nezanedbatelnou součástí celé problematiky je též otázka vztahu duše a těla, v odpovědi na níž postulujeme jejich jednotnou podstatu. Ta nám umožňuje využívat tělo i jako diagnostický nástroj v oblasti psychoterapie.