Editorial

Po delší odmlce Vám chceme nabídnout další číslo časopisu Psychoterapie, tentokrát se zaměřením na psychotera­peutickou práci s tělem. V přípravě čísla jsme se museli vypořádat s faktem, že terapeuti pracující s tělem svou práci raději provádějí než o ní ze světa idejí a slov píšou, proto jsme do čísla doplnili také některé další připravené články. Chceme poděkovat všem autorům z Českého institutu biosyntézy za skvělou spolupráci a osobně poděkovat Mgr. Kateřině Erlebachové za pomoc při mapování české tělově terapeutické scény.

V České republice v současné době můžeme čerpat z několika psychoterapeutických směrů orientovaných na práci s tělem. Jedná se především o biosyntetickou psychoterapii, reprezentovanou Českým institutem biosyntetické psycho­terapie, která má ze směrů orientovaných na tělo nejblíže k hlubinným terapiím a nabízí komplexní akreditovaný psychoterapeutický výcvik. Ucelený výcvik je možné absolvovat také v metodě EMDR a v Somatic Experiencing podle Petera Levina. Praktikující terapeut může nalézt užitečné kurzy vycházející z bioenergetiky Alexandra Lowena nebo kurzy biodynamiky vycházející z prací Gerdy Boyesen a jejích dětí. Zvláštní místo mezi psychoterapiemi pracu­jícími s tělem zaujímá metoda PBSP (Pesso–Boyden System Psychomotor), jež využívá práci s tělem v přísně defino­­vaném strukturním rámci, a o které snad ještě letos (2025) přivítáme monografii. Nelze opomenout též dobře teoreticky i administrativně zakotvený výcvik v taneční terapii pod vedením Radany Syrovátkové. Roste nabídka workshopů zaměřených na mindfulness nebo focusing, které poskytují základy pro práci s tělem i verbální psychoterapii. Aktuální informace o dostupných výcvicích lze nalézt na webových stránkách jednotlivých institucí.

Na psychoterapeutickém tržišti se také objevuje množství dalších prožitkových neakreditovaných (a neakreditovatel­ných) kurzů volně inspirovaných směsí tělově orientovaných a spirituálně se tvářících přístupů, které je obtížné zařadit a které těží především z fascinace zážitkem uvědomění vlastního těla na straně zákazníka, případně z fascinace abre­ak­tivním vynořením traumatických obsahů –⁠⁠⁠⁠⁠ a zde bych nadšence pro práci s tělem vyzývala spíše ke zdrženlivosti, zejména pro riziko retraumatizace.

Nabízíme Vám dva články, které integrují pomyslný trojúhelník tělo–mysl–emoce v rámci biosyntetické psychoterapie a jsou doprovázeny ilustrativními kazuistikami. K samotným kořenům práce s tělem v moderní psychoterapii se podí­vá­me společně s Veronikou Sailerovou a Ondřejem Matějkou, kteří sdílejí svou unikátní zkušenost prolnutí biosyn­tetické psychoterapie a psychoanalýzy. Přinášejí nejčastější výhrady vůči tělovým terapiím z diskuse mezi tělovými terapeuty a psychoanalytiky vedené ve světě. Ve druhé části článku, v kazuistických vinětách, ilustrují citát Sigmunda Freuda, který říká, že „Já je především tělesné“ a zároveň sdílejí, jak vědomí vlastního sebeprožívání terapeuta a oslovení somatické rezonance na klienta může přinést prohloubení prožitku a nové vhledy na straně klienta.

Vhled do práce se základním nástrojem biosyntetické psychoterapie, s diagramem životních polí, (Life-fields) nabízí psychoterapeutka, muzikoterapeutka a lektorka artefiletiky Svatava Drlíčková. Na kazuistice práce s rodinou klienta se zvláštními potřebami ukazuje, jak lze teoretickou znalost biosyntetické psychoterapie kreativně využít i v rámci pod­půrné psychoterapie pro blaho celého rodinného systému klienta.

Za vysoce aktuální považuji překlad článku dánské autorky Merete Holm Brantbjerg, pracující v modalitě bodynamika, založeném dánskou terapeutkou Lisbeth Marcher. Článek se věnuje tématu hyporesponze. Jedná se o tělesné projevy psychologické strategie vzdání se a ochabnutí tváří v tvář stresu. Ochablé části těla pak v podstatě vymizí ze sebe­obrazu a člověk tím ztrácí kontakt se svými prožitky a potřebami. V podstatě lze říci, že se jedná o analogii obranného mechanismu vytěsnění v tělesném schématu. Za nejpodstatnější praktickou informaci z článku považuji, že u klientů, kteří prožívají ochabnutí a ztrátu kontaktu s částmi těla, je nácvik relaxace v podstatě kontraindikovaný a nepřínosný. V současné době můžeme jev vzdání se a ochabnutí vidět u mnoha našich klientů, kteří trpí úzkostmi, depresemi a zoufalstvím, a současně jsou psychologicky ztracení a bez energetického náboje ke změně, kde nácviky relaxace nepři­nášejí úlevu, ale prohlubují zoufalství. Brantbjerg popisuje svou vlastní cestu k uvědomění hyporesponze a práci na svých seminářích a nabízí i některé techniky, jak rozvinout všímavost k opomíjeným částem těla a dostat se prostřed­nictvím tělové práce opět do kontaktu s vytěsněnými emocemi a potřebami.

V pojmech nově se ustanovujícího psychoterapeutického přístupu nás zorientují spoluautoři Adam Táborský a Martin Jára v článku o ekopsychoterapii. Psychoterapie v přírodě se dotýká místa, kde se z trojúhelníku mysl-tělo-emoce stává hexagram obohacením o eko–socio–spirituální dimenze bytí. Autoři se zaměřují na shrnutí výzkumů naznačujících účinnost takového způsobu práce, kterých dosud není mnoho, ale poukazují na přínosy ekopsychoterapie. Autoři dále přináší shrnutí základních vlastností práce s klienty v přírodě a doporučení pro její další rozvoj.

Výzkumnou sekci v tomto čísle reprezentuje článek ze zcela jiné oblasti, o krizové psychoterapii využité v písemném kontaktu online, bez kontaktu tváře i bez viditelnosti těla. Katarína Azzamová a Zbyněk Vybíral zpracovali pro praxi přínosnou kvalitativní studii prožitků klientek v chatroomu krizové intervence. Výsledky výzkumu přináší detailní popis toho, jak klientky kontakt s odborníkem v této formě pomoci vnímají a na jaké nápomocné faktory je důležité se zaměřit, přičemž některé v psychoterapii typicky užitečné faktory hrají menší roli.

Přejeme Vám inspirativní čtení

25. 7. 2025