Ohlédnutí za desetiletým vývoje pedagogické přípravy budoucích učitelů

Pedagogickou přípravou autor rozumí integrovanou součást pregraduálního (přípravného) učitelského vzdělávání, která zahrnuje pedagogické a psychologické předměty, oborové didaktiky a pedagogickou praxi. Všímá si změn, ke kterým v průběhu uplynulého desetiletí v pedagogické přípravě u nás došlo, a to v rovině obsahové dimenze kurikula a v rovině jeho realizace (procesu jeho osvojování, resp. „v procesu stávání se učitelem“). Ukazuje, že diskuse se stále vedou kolem profesních kompetencí, přitom však nedochází k určitému ujednocení klíčových kompetencí, spíše se zvyšuje počet jejich klasifikací a taxonomií. Je zřejmé, že v procesu stávání se učitelem jsou sice kompetence nezbytným východiskem (ovšem spíše vesmyslu obsahových rámců pedagogické přípravy), avšak rozhodující je činnost studentů, jejich jednání v pedagogických situacích.
Jednáním vznikají zkušenosti, které se s využitím sebereflexe postupně stávají znalostmi. Avšak ne každá činnost vede ke znalostem. Autor dokonce považuje znalostní oporu (zejména implicitní pedagogické znalosti) pouze za jednu z opor učitelského zrání, nikoliv za jeho podstatu. Dochází k přesvědčení, že základem tvořivého učitelova ujednání je jeho pedagogická kondice jako určitá psychická, emoční i tělová (psychosomatická) nastavenost na řešení pedagogických situací.