Symbolická moc médií jako pedagogický faktor

P. Valenta

Abstrakt

Cílem teoretické studie je zmapovat symbolickou moc jako podmínku a zároveň hlavní prostředek edukačně socializačního působení médií. V úvodu studie je stručně představen koncept symbolické moci, z něhož autor vyvozuje existenci specifického „vzdělávacího programu“ médií. V druhé části je diskutována role státu v utváření symbolického prostředí a je argumentováno, že parametry „vzdělávacího programu“ médií dominantně definuje stát jako hegemon symbolické moci. Možnosti vytváření opozičních diskursů potenciálně narušujících symbolickou hegemonii státu a role, kterou v tomto procesu hraje mediální výchova, jsou tématem části následující. Na závěr příspěvku je pak formulována představa mediální gramotnosti jako sociální a občanské kompetence, která jednotlivcům umožní účinněji se zapojit do procesu veřejné komunikace a politického rozhodování. Oproti tradiční představě, že média jsou hegemonem symbolické moci, předkládá příspěvek teoreticky podloženou tezi, že symbolická moc médií je kontrolována státem, který určuje obsah a podoby veřejného diskursu. „Vzdělávací program“ médií je proto nastolován státem a odráží jeho potřeby kontrolovat vědění ve společnosti. S ohledem na tato zjištění by mediální výchova mohla rozšířit současné pojetí mediální gramotnosti o občanský a politický kontext. Pokud jsou média primárně doménou ovládání, vědomosti a dovednosti spojené s médii by měly vytvářet přesnější představu o způsobech uplatňování moci ve společnosti a formách emancipace vůči ní.

Bibliografická citace

Valenta, P. (2014). Symbolická moc médií jako pedagogický faktor. Pedagogická orientace, 24(2), 244–258. DOI: http://dx.doi.org/10.5817/PedOr2014-2-244

Klíčová slova

symbolická moc; média; ideologie; diskurs; institucionální moc; mediální pedagogika; mediální gramotnost

Plný Text:

Reference

Zobrazit literaturu Skrýt literaturu

Aufderheide, P. (1992). Media literacy. A report of the national leadership conference on media literacy. Dostupné z http://www.medialit.org/reading_room/article356.html

Bambauer, D. E. (2012). Censorship v3.1. Dostupné z http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2144004

Berelson, B., Gaudet, H., & Lazarsfeld, P. F. (1944). The people’s choice. How the voter makes up his mind in a presidential campaign. New York: Columbia University Press.

Berger, P. L., & Luckman, T. (1999). Sociální konstrukce reality. Pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Bourdieu, P. (1995). Sociální prostor a symbolická moc. In L. Bazac-Billaud, V. Hubinger, & F. Mayer (Eds.), Antologie francouzských společenských věd: antropologie, sociologie, historie (s. 213–233). Praha: Cefres.

Bourdieu, P. (1998). Teorie jednání. Praha: Karolinum.

Castells, M. (2004). An introduction to the information age. In F. Webster & R. Bloom (Eds.), The information society reader (s. 138–149). London: Routledge.

Fairclough, N. (2001). Critical discourse analysis as a method in social scientific research. In R. Wodak & M. Meyer (Eds.), Methods of critical discourse analysis (s. 121–138). London: Sage.

Foucault, M. (1984). Truth and power. In P. Rabinow (Ed.), The Foucault reader (s. 51–75). New York: Pantheon Books.

Foucault, M. (2000). Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin.

Gramsci, A. (1959). Sešity z vězení. Praha: Československý spisovatel.

Herman, E., & Chomsky, N. (2002). Manufacturing consent. New York: Pantheon Books.

Hüther, J., & Schorb, B. (2005). Grundbegriffe Medienpädagogik. München: Kopaed Verlags GmbH.

Jirák, J., & Mičienka, M. (2007). Základy mediální výchovy. Praha: Portál.

Jirák, J., & Köpplová, B. (2007). Média a společnost: stručný úvod do studia médií a mediální komunikace. Praha: Portál.

Kruger, D. (1997). Access denied. In I. Christie & H. Perry (Eds.), Wealth and poverty of networks: Tackling social exclusion. London: Demos.

Lévy, P. (2000). Kyberkultura. Praha: Nakladatelství Karolinum.

Lohisse, J. (2003). Komunikační systémy. Praha: Karolinum.

McChesney, R. W. (2001). The political economy of media. New York: Monthly Review Press.

McNair, B. (2004). Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál.

McQuail, D. (2009). Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.

Pospíšil, J., & Závodná, L. S. (2009). Mediální výchova. Kralice na Hané: Computer Media.

Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. (2007). Dostupné z http://www.vuppraha.cz/wpcontent/uploads/2009/12/RVPG-2007-07_final.pdf

Rouse, L., Thornton, B., & Walters, B. (2006). Corporate media is corporate America. In L. Rouse, B., Thornton, & B. Walters (Eds.), Guide corporate media ownership (s. 253–271). Dostupné z http://www.projectcensored.org/censorship/corporate-media-ownership/.

Schulz, W. (2004). Reconstructing mediatization as an analytical concept. European Journal of Communication, 19(1), 87–101. DOI: 10.1177/0267323104040696

Sloboda, Z. (2006). Mediální pedagogika. Integrující přístup k chápání a uchopování role médií ve společnosti. In R. Tichý (Ed.), Miscellanea sociologica 2006, Sborník příspěvků z 2. doktorandské sociologické konference (s. 27–48). Praha: FSV UK.

Thompson, J. B. (2004). Média a modernita. Praha: Karolinum.

Wodak, R. (2002). Aspects of critical discourse analysis. Zeitschrift für Angewandte Linguistik, 36(10), 5–31.

https://doi.org/10.5817/PedOr2014-2-244


Copyright (c) 2014

Creative Commons License
Tato práce je licencována pod licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License.