Pedagogika a paradigmatický obrat v metodologii a teorii
Roč.25,č.5(2015)
Příspěvek popisuje paradigmatický obrat, který pozměňuje raně moderní východiska vědy. Opouští objektivistický realismus a korespondenční teorii pravdy a poznání. V textu autor představuje pragmatistickou teorii poznání (Dewey) a závěry pozdní fenomenologie (Merleau-Ponty, Barbaras, Ricoeur), která znovu objevuje faktické kořeny transcendentální roviny. Oba směry zdůrazňují vliv tělesnosti na proces poznání, což vede k závazkům, jež významně proměňují metafyzická východiska moderní vědy. Změny, které autor popisuje, se dotýkají jak metodologické, tak teoretické roviny. Na rovině metodologie autor poukazuje na to, jak je rozpouštěna příliš striktní hranice mezi přírodními a sociálními vědami a mezi kvantitativní a kvalitativní metodologií, a dokládá potřebu nahradit tato rozdělení tzv. „kontinuitou disciplinovaného vědeckého výzkumu“. Na teoretické rovině autor popisuje změnu role teorie a význam, jaký v této proměně hraje znovuobjevení somatické dimenze lidského poznání. Všechny tyto změny zásadně proměňují sebereflexi vědy jak na obecné úrovni, tak
na úrovni jednotlivých disciplín – tedy i v pedagogice.
věda; pedagogika; pragmatismus; fenomenologie; pozitivismus; kvalitativní/kvantitativní výzkum; tvrdá/měkká fakta
Barbaras, R. (2005). Touha a odstup. Praha: Oikoymenh.
Brezinka, W. (2001). Východiska k poznání výchovy. Brno: L. Marek.
Davidson, D. (2004). Mýtus subjektivního. In D. Davidson, Subjektivita, intersubjektivita, objektivita (s. 55–71). Praha: Filosofia.
Dewey, J. (1992). The collected works of John Dewey. L. A. Hickman (Ed.). Charlottesville: InteLex Corporation.
Foucault, M. (2000). Slová a veci. Bratislava: Kalligram.
Foucault, M. (2002). Archeologie vědění. Praha: Hermann & synové.
Gadamer, H.-G. (2010). Pravda a metoda I. Praha: Triáda.
Gribbin, J. (1998). Pátrání po Schrödingerově kočce. Kvantová fyzika a skutečnost. Praha: Columbus.
Gulová, L., & Šíp, R. (2013). Výzkumné metody v pedagogické praxi. Praha: Grada.
Hejný, V. (2012). Archív Víta Hejného I. H. Bachratý (Ed.). Žilina: EDIS-vydavateľstvo Žilinskej univerzity.
Henry, M. (2010). Neintencionální fenomenologie: úkol pro příští fenomenologii. Materiální a hyletická fenomenologie. In K. Novotný (Ed.), Co je fenomén? Husserl a fenomenologie ve Francii (s. 111–166). Praha: FilosofiaHusserl, E. (1996). Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Praha: Academia.
Husserl, E. (2007). Formální a transcendentální logika. Praha: Filosofia.
Janík, T., Maňák, J., & Knecht, P. (2009). Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. Brno: Paido.
Jirásek, I. (2015). Gulová, L., & Šíp, R. (2013). Výzkumné metody v pedagogické praxi. (Recenze). Pedagogická orientace, 25(3), 487–491.
Kohák, E. (1984). The embers and the stars. A philosophical inquiry into the moral sense of nature. Chicago: The University of Chicago Press.
Koťa, J. (2015). Václav Příhoda, Stanislav Vrána a údajný pragmatismus v pokusné měšťanské škole ve Zlíně. In M. Pánková, D. Kasperová, & T. Kasper (Eds.), Meziválečná školská reforma v Československu (s. 81–97). Praha: Academia a Národní pedagogické muzeum Jana Amose Komenského.
Koubová, A. (2011). Myslet ze šťastného těla. Filosofický časopis, 59(1), s. 91–112.
Kuhn, T. S. (1997). Struktura vědeckých revolucí. Praha: Oikoymenh.
Lakoff, G. (2006). Oheň, ženy a nebezpečné věci. Praha: Triáda.
Lakoff, G., & Johnson, M. (1999). Philosophy in the flesh. The embodied mind and its chalange to western thought. New York: Basic Books.
Lakoff, G., & Núnez, R. (2000). Where mathematics comes from: How the embodied mind brings mathetmatics into being. New York: Basic Books.
Levinas, E. (1997). Totalita a nekonečno. Praha: Oikoymenh.
Lorenz, K. (1982). Kant’s doctrine of the a priori in the light of contemporary biology. In H. Plotkin (Ed.), Learning, development and culture: Essays in evolutionary epistemology (s. 121–143). New York: Wiley and Sons.
Madzia, R. (2014). George Herbert Mead: Tělo, mysl, svět. Praha: Triton.
Menary, R. (Ed.). (2010). The extended mind. Cambridge: The MIT Press.
Merleau-Ponty, M. (2004). Viditelné a neviditelné. Praha: Oikoymenh.
Ochrana, F. (2009). Metodologie vědy. Úvod do problému. Praha: Karolinum.
Patočka, J. (2003). Úvod do fenomenologické filosofie. Praha: Oikoymenh.
Piaget, J. (1999). Psychologie inteligence. Praha: Portál.
Rockwell, W. T. (2005). Neither brain, nor ghost. A nondualist alternative to the mind-brain identity theory. Cambridge: The MIT Press.
Rorty, R. (2012). Filosofie a zrcadlo přírody. Praha: Academia.
Smith, J. A., Flowers, P., & Larking, M. (2009). Interpretative phenomenological analysis. theory, method and research. Thousand Oaks: Sage.
Šíp, R. (2013). Tělesné jednání jako základ poznání a výzkumu: divadelní techniky a kognitivní vědy druhé generace. In L. Remsová & D. Klapko (Eds.), Výzkumný exkurz do dramatické výchovy (s. 25–60). Brno: Masarykova univerzita.
Šíp, R. (2014). Zkušenost v Deweyho experimentální metafyzice: radikální překročení subjektobjektové epistemologie. Organon F, 20(1), 63–81.
Šíp, R. (2015, v tisku). Dewey a „český Dewey“, pedagogika a ideologie. Pedagogika, 65(4).
Thompson, E. (2007). Mind in life. Biology, phenomenology, and the science of mind. Cambridge: Harvard University Press.
Višňovský, E. (2009). Štúdie o pragmatizme a neopragmatizme. Bratislava: Veda.
Višňovský, E., Kaščák, O., & Pupala, B. (2012). Pedagogický dualizmus teoretického a praktického: historické pozadie a súčasné ilúzie. Pedagogická orientace, 22(3), 305–335. https://doi.org/10.5817/PedOr2012-3-305">https://doi.org/10.5817/PedOr2012-3-305
Urban, P. (Ed.). (2011). Fenomenologie tělesnosti. Praha: Filosofický časopis a Filosofia.
Weber, M. (2009). Metodologie, sociologie a politika. Praha: Oikoymenh.
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0.
Copyright © 2015 Radim Šíp