Postoje českých pedagogů k typickým charakteristikám nadaných žáků s dyslexií, k jejich identifikaci a vzdělávání

Prezentovaný příspěvek se zabývá otázkou postojů pedagogů základních škol k vybraným behaviorálním a kognitivním charakteristikám rozumově nadaných žáků s dyslexií a problematikou identifikace a vzdělávání těchto žáků. Výzkum je v současnosti realizován jako řecko-česká mezikulturní studie. V předloženém příspěvku však analyzujeme a interpretujeme pouze česká výzkumná data. Ve výzkumu byla využita Škála postojů k nadaným žákům s poruchami učení – s dyslexií (Attitudes Toward Giftedness/Learning Disability – Dyslexia Scale), řeckých autorů Gari, Panagiota, Nikolopoulou (2006). Tato metoda byla administrována 158 pedagogům z celé ČR. Na základě statistické analýzy dospělo dané empirické šetření k některým důležitým poznatkům. Ukázalo se, že čeští pedagogové dobře identifikují charakteristiky spojené s projevy „nadaného žáka“ a „žáka s poruchou učení“. Jsou schopni rovněž identifikovat i tzv. dualitu ve schopnosti učení, tedy souběh schopnosti a handicapu v procesu učení, jež se manifestuje v jedné kognitivní doméně. Tuto dualitu avšak identifikují zejména v rámci českého jazyka. Nejvíce problematická se jeví akceptace existence této typické charakteristiky dané populace žáků v jiných akademických předmětech, například v matematice. Právě zde však pedagogové u dané populace žáků často očekávají pouze nadprůměrný výkon, bez dílčího selhávání (odvozují jej od nadání). Zdá se, že vlivem popření existence duality ve schopnosti učení, jež intervenuje do všech akademických předmětů, může docházet k chybné identifikaci této minoritní populace nadaných. Tuto skutečnost je však třeba ověřit v dalších empirických výzkumech.