Politická komunikace v příbězích zneuctěných památníků

Gergely Kunt, Dóri Szegő, Júlia Vajda

Abstrakt

V tomto článku analyzujeme vizuální narativy vztahující se na znesvěcení dvou veřejných památníků v Budapešti. Zasazujeme tyto narativy do rámce změny v užití a interpretaci veřejného prostoru a jeho památníků, jež vyplývá z demokratické tranzice a moderních technologií a jež je doprovázena novými formami posilování a problematizování legitimních narativů paměti. Analyzujeme dvě sady videonahrávek, které byly pořízeny během dvou demonstrací u odlišných památníků, přičemž oba se nacházejí blízko Kossuthova náměstí. Na tomto náměstí sídlí parlament a skrze proměny soch a památníků na něm sehrálo v maďarských dějinách klíčovou roli při vytváření, udržování a nahrazování narativů paměti. Oba památníky, stejně jako demonstrace a proti-demonstrace v ohnisku našeho zájmu, jsou součástí politické hry o tyto narativy. Videonahrávky při analýze pojímáme jako vyprávěné příběhy, pozorujeme odlišné vrstvy jako třeba interpretaci tvůrců, demonstrantů i jejich publika (které tato videa online interpretuje). V prvním případě analyzujeme video z demonstrace organizované stoupenci krajně pravicové strany, při níž byla zneuctěna socha Mihály Károlyiho, maďarského meziválečného politika. Ve druhém případě analyzujeme videa z proti-demonstrace pořádaného antifašistickými organizacemi a soukromými osobami u kontra-památníku nazývaného „Boty na dunajské promenádě“, který připomíná oběti šoa a apeluje na společenskou zodpovědnost. Tento památník byl zneuctěn neznámými pachateli, kteří do bot vložili prasečí nožky. Analyzujeme demonstraci proti tomuto zneuctění, jež se u památníku konala, a rozebíráme různé perspektivy, které se ve videonahrávkách z ní objevují.

Klíčová slova

vizuální památka; narativy paměti; konflikt interpretací; politické ideologie; veřejný prostor; památníky; znesvěcení

Plný Text: