K nízké sňatečnosti v České republice

Hana Hašková, Ladislav Rabušic

Abstrakt

V 90. letech 20. století začala v České republice dramatickým způsobem klesat prvosňatečnost. Mladí lidé spolu stále častěji žijí nesezdaně, a pokud do manželství vstupují, pak sňatek odkládají do stále vyššího věku. V našem článku analyzujeme, jaké důvody vedou mladé lidi k takovému chování. Testujeme především, zdali i v Česku platí hypotéza Hoffmann-Nowotnyho, podle které je nízká sňatečnost spřažena s nízkou porodností. Naše analýzy jsou založeny na dvou rozsáhlých reprezentativních šetřeních české populace z roku 2005, která poskytují informace o tom, jakým způsobem mladí lidé vnímají trend klesající sňatečnosti, v jakých typech soužití žijí, jak hodnotí různé formy soužití a které z nich považují za ideální ve své aktuální životní situaci. Výsledky našeho výzkumu ukazují, že v současné mladé české generaci jsou pro formu vztahu mezi mužem a ženou rozhodující především úvahy rodinné. Pokud mladí muži a mladé ženy již myslí na děti, spojují je se svazkem potvrzeným sňatkem. Pokud na rodinu zatím nemyslí, představa manželství je jim vzdálena. Určitou výjimkou, jak prokázala naše výzkumná data, jsou ovšem ti, kteří již mají dítě, ale nejsou sezdáni. U nich je preference nesezdaného soužití s dítětem/dětmi relativně vysoká.

Klíčová slova

kohabitace; česká společnost; plánování rodiny; sňatečnost

Plný Text: