Věk v sociologické teorii: perspektiva životního běhu

Jana Havlíková

Abstrakt

V 60. letech 20. století se v euroamerickém sociálněvědném kontextu vynořuje koncept životního běhu. Na jeho základě pak začínají být individuální životy zkoumány v jejich celistvosti, tedy od narození po stáří, jako dynamické prvky sociální struktury, které jsou výslednicí vzájemných interakcí mezi jedincem a společností, reprezentovanou jak individuálními sociálními sítěmi, tak celospolečenským institucionálním rámcem, který je primárně odvozen od hospodářské produkce. Díky úzké provázanosti životního běhu s institucionálními podmínkami konkrétní země, a to zvláště na evropském kontinentu, se s jejich proměnou mění i podoba životního běhu. Nicméně nejde o proces jednoduchý a přímočarý, nýbrž díky mnohovrstevnatosti životního běhu o změnu velmi komplexní a z hlediska vysvětlení složitou. Předkládaná stať si klade za cíl představit tuto teoretickou perspektivu české odborné veřejnosti. Nejprve krátce zachycuje genezi pojmu životního běhu v sociálních vědách. Následně diskutuje skutečnost, že termín životní běh je často nereflektovaně užíván minimálně na třech různých rovinách – jako paradigma, jako analytický koncept a jako označení sociální instituce. Identifikované linie významů jsou pak dále upřesněny z hlediska jejich definice, teoretické role, metodologických implikací a v případě životního běhu-instituce jsou diskutovány i jeho proměny v post-industriálních společnostech.

Klíčová slova

životní běh-instituce; životní běh-teorie; životní běh-paradigma

Plný Text: