Elektronický podpis podle nařízení eIDAS
Roč.6,č.11(2015)
Právní vymezení elektronického podpisu v ČR bylo doposud dáno Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES ze dne 13. prosince 1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy, na jeho základě vytvořeným zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „EPZ“) a novým občanským zákoníkem, zákonem č. 89/2012 Sb. (dále také jen „NOZ“)
Dne 23. července 2014 bylo vydáno Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále také jen „Nařízení“), které je – s určitými výjimkami – účinné od 1. července 2016. Protože jde o přímo působící předpis, bude jeho důsledkem s největší pravděpodobností zrušení, nebo značná redukce zákona o elektronickém podpisu, jakož i další změny v české legislativě.
Článek se zabývá jak právními, tak věcnými důsledky tohoto nového Nařízení v oblasti elektronického podpisu a hodnotí nové definice v Nařízení použité v kontextu s dosavadní právní úpravou.
elektronická identifikace; elektronický podpis; elektronická značka; elektronická pečeť; elektronické časové razítko; dynamický biometrický podpis; elektronické právní jednání; služby vytvářející důvěru
189
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0.
Copyright © 2015 Vladimír Smejkal, Jindřich Kodl, Miroslav Uřičař