Jsem traktor nebo dělo? – Vnitřní realita „šílených“ dětí

Intrapsychická realita dítěte je hybatelem i klíčem jeho sociálního chování a vztahů. Patologizace zdánlivě nesrozumitelného chování dítěte může vést k degradaci významu jeho vnitřních prožitků, což vede k narušenému rozpoznávání a porozumění vlastním mentálním procesům a emočním stavům. Podmínkou ovládání emočních impulzů a stavů je schopnost mentalizace. Mentalizace zahrnuje identifikaci, reflexi a symbolickou transformaci mentálních obsahů na sdělitelné a srozumitelné významy. Vznik schopnosti mentalizovat závisí na specifických vlivech v rámci raného vztahu dítěte a matky a nejlépe se uplatní, pokud matka s dítětem sdílí bezpečnou vazbu (secure attachment). V případě selhání vzniku mentalizace dochází k poruchám emočního a sociálního fungování dítěte, které indikují zahájení psychoterapie, optimálně v kombinaci s terapeutickou prací s rodičem. Během psychoanalytické psychoterapie si může dítě volně a bezpečně explorovat stavy své mysli a mysli terapeuta a naučit se s nimi pracovat na úrovni jejich intrapsychických reprezentací. Internalizovaný terapeutický vztah mu taktéž dovolí prožívat samo sebe jako smysluplnou a hodnotnou bytost. Subjektivní pocit smysluplnosti vlastních emocí a postojů souvisí pak se vznikem subjektivního pocitu štěstí, kdy dítě může fungovat v souladu se svými skutečnými emocemi a potřebami. Fungování v souladu s pravým self dítěte omezí pravděpodobnost vzniku a budování kompenzačních obranných mechanizmů, zejména v podobě falešného self, charakterizovaného používáním narcistických kompenzačních obran a nezralých psychických struktur.