Trialog k jedné dívce

Předkládaný soubor prací je dílem tří, respektive čtyř autorů, a vznikl na základě pracovních i osobních vazeb mezi nimi. Je historicky ověřenou praxí přemýšlet o své práci a jevech, které ji provázejí a ovlivňují (vlastní vzdělání, zkušenosti a prožitky, mísící se s vnějšími okolnostmi) formou supervize či prezentované kazuistiky. Pokud jde o kazuistický text pro časopiseckou publikaci, je naprosto běžné, po splnění všech vstupních kritérií (které zahrnují taktéž otázky etické) podstoupit recenzní řízení. Již před lety nás v redakci Psychotrapie zaujalo, že recenzní posouzení je mnohdy samo o sobě svébytným dílem, které vypovídá nejen o posuzovaném textu, popsané aktivitě a potažmo i autorovi/ terapeutovi, ale také o samotném recenzentovi. Tato posouzení, která jsou zpětně autorům předkládaných textů zasílána (přičemž obě strany procesu jsou vůči sobě anonymní), mají nejen svou věcnou a odbornou, ale také i lidskou, citovou dimenzi na ose mezi přijetím a nepřijetím, uznáním a oceněním či kritikou až zraněním, a stávají se tak nejen pracovním, ale i vztahovým fenoménem, který je však skryt očím čtenářů. Proto jsme se rozhodli komponovat svébytný útvar, kombinující vzájemnou emoční a myšlenkovou otevřenost spolu s odhalením vlastní identity sobě navzájem, dívce v terapii (samozřejmě s jejím svolením) i čtenářům v naději, že tímto způsobem můžeme nalézat cosi užitečného a obohacujícího. Autorkou prvního textu je dívčina terapeutka (školená v rodinné terapii a na člověka zaměřené terapii hrou): její text je otevřenou a hluboce zúčastněnou emoční výpovědí a zamyšlením nad tím, co v terapeutickém vztahu bezprostředně prožívá, jak se v něm angažuje a s čím zápasí jako terapeutka/ žena/matka. Druhý text je reflexí textu prvního od psychoanalytika a supervizora, který se zaměřuje cíleně na terapeutčinu výpověď jako bezprostřední zdroj informací o tom, co se v terapii odehrává, a hledá cestu k druhému ve spojení mezi prožitkem a jeho (teoretickým) uchopením. Autorem třetího textu je akademický badatel s terapeutickou erudicí a literát, jehož metapozice mu umožňuje, ovšem opět a samozřejmě skrze sebe sama, analyzovat předložené texty, meditovat nad nimi a nacházet v nich ne zcela zřejmé ob/rysy a směřování všech zúčastněných. Prvním a skutečným autorem je však sama dívka v terapii, její život a pochopitelně vztah s její terapeutkou. My, jakožto přizvaní a dočasní čtenáři jejího životního textu, jako přímí či nepřímí spoluúčastníci na něm, jí chceme poděkovat za její odvahu, důvěru a trpělivost. Věděla o naší práci, souhlasila s ní a čekala na její „hotový“ tvar více než rok. Byť dva z naší trojice ji osobně neznají, ještě jednou jí všichni hluboce děkujeme a přejeme vše dobré.