Pojetí a terapie traumatu v analytické psychologii

Martin Skála

Abstrakt

Výzkumy dopadu traumatu (zejména raného nebo transgeneračního) na psychiku člověka ukazují, že jeho následkem vzniká v psýché „díra“, prázdné místo, které je naplněno úzkostí, strachem a dalšími afekty, jenž nejsou spojeny s mentálními reprezentacemi, vzpomínkami a historickým Self člověka. „Vzpomínky“ na trauma bývají odštěpené, takže se zpravidla vyskytují buď v podobě holých informací bez emočního doprovodu, anebo v opačném případě jako noční můry, flashbacky, agovaná tendence k retraumatizaci nebo jako další disociativní stavy. Tyto disociativní stavy jsou vlastně zárodky prvních, autonomních a ještě neverbálních, avšak opravdových, tedy emočně obsazených, vzpomínek na traumatickou událost. Spojováním těchto disociativních stavů s fakty o traumatické události může vznikat smysluplný a prožitý příběh, jenž napomáhá vyrovnání se s traumatickou událostí.

Bibliografická citace

Skála, M. (2017). Pojetí a terapie traumatu v analytické psychologii. Psychoterapie, 11(1). Získáno z https://journals.muni.cz/psychoterapie/article/view/9721

Klíčová slova

disociace;Self;trauma



Copyright (c) 2018 Psychoterapie