C. G. Jung a Hermann Hesse: Umění, terapie a zdroje tvorby

Důvěrný vztah Hermanna Hesse k hlubinné psychologii, založený na osobním kontaktu s C. G. Jungem a jeho žákem J. B. Langem, je známým tématem z dějin literatury i psychoterapie minulého století. Předchozí studie však byly napsány ještě v době, kdy nebylo veřejnosti přístupné Jungovo stěžejní dílo – Červená kniha. Kniha je podána jako středověký rukopis, kde důležitou roli nehraje jen slovo, ale také obrazy, které Jung sám maloval. V tomto článku se zamýšlím nad tím, nakolik lze Hesseho texty, především jeho novelu Demian, využít k přesnějšímu poznání Jungových myšlenek a zejména k jeho přístupu k práci s obrazem v rámci terapeutického procesu v době, kdy Červená kniha vznikala. Kromě toho chci analyzovat hypotetické obrazové zdroje, z nichž Jung mohl při ilustrování Červené knihy vycházet. Těmito zdroji by mohlo být zejména beuronské umění, které Jung mohl znát jak z vlastní zkušenosti, tak prostřednictvím knižních publikací, ale také fotografií či pohlednic. Právě rozsáhlá obrazová kultura doby „tiskového kapitalismu“ mohla poskytnout obrazovou inspiraci jak Jungovi, tak Hessemu.