Vztahová vazba terapeuta v rámci psychoterapeutického procesu

Teorie vztahové vazby představuje jeden zmodelů, který může objasňovat, proč jsou někteří psychoterapeuti úspěšnější vpráci surčitými „typy“ klientů a proč někteří klienti profitují zpsychoterapie více. Vpsychoterapeutickém procesu díky jeho charakteru dochází často kaktivaci vztahové vazby klienta a terapeuta, která pak následně ovlivňuje jeho průběh. Změna vztahové vazby klienta může patřit mezi dílčí cíle psychoterapeutického procesu a některé výzkumy ukazují, že efektivní psychoterapie je právě spojena se změnou vztahové vazby klienta směrem květší „jistotě“. Mezi psychoterapeuty je větší zastoupení jedinců s jistou vztahovou vazbou vporovnání sobecnou populací. Výsledky výzkumů sledujících vliv vztahové vazby terapeuta na psychoterapeutický proces dochází kzávěru, že jistá vztahová vazba terapeuta není automaticky zárukou kvalitní terapeutické aliance, ale má částečný vliv na kvalitu terapeutických intervencí. Jako významný faktor se ukázala interakce mezi vztahovou vazbou klienta a terapeuta. Vúvodní fázi psychoterapeutického procesu je vpřípadě terapeutů snejistým typem vztahové vazby prospěšnější, pokud mají stejný typ vztahové vazby jako klient, a naopak pro pozdější fázi psychoterapeutického procesu se ukazuje výhodnější, pokud klient a terapeut mají odlišný typ vztahové vazby.