Odpuštění v kontextu psychoterapie

Magdalena Lavičková, Marek Kolařík

Abstrakt

Článek se věnuje tématu v české odborné literatuře spíše opomíjenému – odpuštění v psychoterapii. Nejprve je naše pozornost zaměřena na teoretické koncepty odpuštění, jeho strukturu, mediátory (tedy prvky, které mohou odpuštění usnadnit) a bariéry, které mu naopak mohou stát v cestě. V další části se článek soustředí na různé přístupy k odpuštění. Zjednodušeně je lze shrnout jako veskrze pozitivní postoj k odpuštění, celkově averzivní přístup k němu a postoj závisející na určitých podmínkách, stojící někde ve středu mezi těmito dvěma póly. Největší část článku je věnována různým možnostem využití odpuštění v psychoterapeutické praxi a jednotlivým modelům práce sním. Jedná se o výsledky výzkumů i praktických zkušeností mnohých, především zahraničních psychoterapeutů. Tato část je rozčleněna dle jednotlivých pojetí odpuštění, způsobu jeho užití a dle klientů, u kterých se využívá (např. rodina, jedinec, oběť spolu s viníkem,…).

Bibliografická citace

Lavičková, M., & Kolařík, . M. (2014). Odpuštění v kontextu psychoterapie. Psychoterapie, 7(3-4). Získáno z https://journals.muni.cz/psychoterapie/article/view/9663

Klíčová slova

modely odpuštění;odpuštění;psychoterapie;způsoby práce s odpuštěním v psychoterapeutické praxi



Copyright (c) 2018 Psychoterapie