Diagnostikování a intervence v gestalt terapii

V článku je představen teoretický koncept diagnostikování a intervence v gestalt terapii založený na dynamickém pohybu v rámci polarit. Tento pohyb probíhá při terapii ve dvou fázích - diagnostické a intervenční. V první fázi, při diagnostikování, se terapeut dynamicky pohybuje mezi pólem fenomenologického pozorování klienta a pólem sledování vlastního prožitku terapeuta, který je funkcí aktuálního vztahového pole. V druhé fázi, při terapeutickém působení, se terapeut pohybuje mezi pólem autentického spolubytí (dialogický princip) a přístupem, kdy terapeutickou situaci sám aktivně přetváří (experimentální přístup). Zastřešujícím principem je paradoxní teorie změny. Zdrojem kompetence terapeuta je kromě teoretických znalostí a praktických zkušeností především jeho tvořivost, flexibilita a schopnost vlastního uvědomění. Teoretický koncept je ilustrován kazuistkou.