Deset těžkých hříchů psychoterapie

Autor poukazuje na několik tematických oblastí, které jsou vpsychoterapii opomíjeny a které ohrožují její svébytnost i určení. Jsou jimi pravdivost, upřímnost a poctivost ksobě samému jako cesta kuzdravení; redukce člověka a jeho nemoci na přírodovědně definovaný organizmus; nedomyšlení mravních aspektů duševní nemoci; podléhání přírodovědným paradigmatům a abstraktním obecninám; odcizení psychoterapeutických jazyků bezprostřední zkušenosti; reduktivní výklad na předem dané, konečné a takto uzavřené teoretické systémy; banalizace psychoterapie uzavřenými a umělými systémy; lidské osudy, události a okamžiky pojaté jen jako vnější projevy „za“, „pod“ či mimo tuto skutečnost stojících sil, zákonů a pravidel; neporozumění kultuře jako přirozenému prostředí člověka a zapomínání na vlastní kořeny psychoterapie vyvěrající z duchovní tradice Západní civilizace.