Psychoanalýza, daseinsanalýza a antropologický versus fenomenologický přístup k realitě

Autor se ve své stati zabývá teorií poznání, srovnávajíce rozdíly v pojetí subjektivity mezi psychoanalýzou a fenomenologicky orientovanou daseinsanalýzou. Zdůrzňuje shodu mezi psychoanalytickou praxí a procesem fenomenologické redukce E.Husserla, zvl. co se týče náročného projektu komplexního zkoumání lidské subjektivity na všech úrovních : tělesné, emocionální, vědomé i nevědomé a racionální. Svět lze vnímat jen specificky lidským způsobem. Naproti tomu proniknout až k samým fenoménům, ať již hlubokým zamyšlením se, anebo pomocí vědy, je ilusorní.To lze označit jako narcistickou idealizaci /nadčlověka/, resp. jako nerespektování hranic lidských možností. Tuto narcistickou obranu"" proti zhroucení našeho ""božského komplexu"" /E.Richter/ kupodivu sdílí fenomenologie se současným objektivisticko-scientistickým přístupem. Autor dále podtrhuje rozdíl mezi obecnou antropologickou a individuálně-biografickou subjektivitou. Obé spolu souvisí do té míry, že to prvé se týká obecných zákonitostí lidské psychiky, jež ""pracují"" s tím druhým, s konkrétními dosavadními zkušenostmi /obsahovou stránkou, sebeobrazy, zážitky/. Svým příspěvkem by chtěl autor podnítit mezioborovou diskusi mezi psychology, filosofy, antropology, neurovědci a zastánci příbuzných oborů.