Škola v přírodě: limity a dilemata

Roč.21,č.4(2011)

Abstrakt

Školy v přírodě jsou pevnou součástí českého školství. V uplynulých dvaceti letech ovšem prodělaly značné změny, které se týkají na jedné straně jejich organizační podoby a s ní související finanční náročnosti, na druhé straně funkcí, jež má škola v přírodě plnit. Článek shrnuje údaje ze školských statistik a doplňuje je výsledky vlastního výzkumu, který zahrnoval dotazníkové šetření na pražských základních školách a případovou studii dvou tříd. Ukazuje se, že délka škol v přírodě se zkracuje, zároveň klesá množství finančních prostředků z rozpočtu regionálního školství, které jsou vydávány na tuto oblast, a roste cena výjezdů pro rodiče. Škol v přírodě se neúčastní až 20 % dětí z příslušných tříd, a to především z důvodu přílišné finanční náročnosti. Podle vyučujících, dětí i rodičů má být hlavním přínosem škol v přírodě stmelení žákovského kolektivu, což je však vysokou mírou neúčasti omezeno. Dalším přínosem má být lepší poznání mezi dětmi a vyučujícími. Tato funkce je zpochybněna skutečností, že v současné době stále více škol využívá služeb komerčních agentur, které snižují společný čas vyučujících a dětí na minimum.


Klíčová slova:
škola v přírodě, funkce škol v přírodě, finanční náročnost, klima ve skupině, školní socializace