Žákovské prekoncepty jako konstitutivní prvek výuky mateřského jazyka
Roč.27,č.1(2017)
stratifikovaného náhodného výběru byl vytvořen vzorek žáků 1. ročníku střední školy, u nichž byl metodou individuálního řízeného rozhovoru nad speciálně designovanými cvičeními zjišťován žákovský prekoncept přívlastku. Z výsledků vyplývá, že žáci disponují prekonceptem přívlastku a i hůře prospívající žáci jsou schopni tento prekoncept verbalizovat a přesně ho popsat, avšak po zavedení terminologie se u některých projevuje blok vyvolaný edukací a dochází ke střetu přirozeného vnímání jazyka a gramatického popisu. Zároveň se ukazuje, že po přechodu na rovinu školních znalostí žáci začnou o jazykových jevech přemýšlet jinak – jejich spontánní uvažování je zastaveno a nastupují nevhodné zmechanizované postupy, které žákům škola vnutila. Studie rovněž upozorňuje na desetiletí přetrvávající problém – výuka zavádí terminologii příliš brzy, aniž by navazovala na přirozenou jazykovou kompetenci a komunikační zkušenost žáků. I přes nedostatečné ukotvení základních znalostí pak postupuje dál, čímž se vytváří bludný kruh neúspěchu.
žákovská představa; prekoncept; koncept; didaktika; český jazyk; mateřský jazyk; syntax; větný člen; přívlastek
Adam, R., Bozděchová L., Dittmann, R., & Lehečková E. (2010/2011). Co neumějí studenti bohemistiky. Český jazyk a literatura, 61(1), 8–14.
Brádková, H. (1999). Význam sémantiky ve vyučování české gramatice. Jazykovědné aktuality, 36(zvláštní číslo), 34–36.
Cohen, L., Manion, L., & Morrison, K. (2011). Research methods in education. Oxon: Routledge.
Čechová, M. (1993/1994). O potřebě integrace komunikační a systémové jazykové výuky. Český jazyk a literatura, 44(7–8), 158–162.
Čechová, M. (2011). Čeština – řeč a jazyk. Praha: SPN.
Čechová, M. (2011/2012). Zrušíme nejen větné rozbory? Český jazyk a literatura, 62(5), 237–241.
Čechová, M. (2013/2014). Smysl středoškolského studia češtiny ve stínu maturit. Český jazyk a literatura, 64(1), 1–6.
Čechová, M., Oliva, K., & Nejedlý, P. (2007). Hrátky s češtinou. Praha: SPN.
Čechová, M., & Styblík, V. (1998). Čeština a její vyučování. Praha: SPN.
Daneš, F., Hlavsa, Z., & Grepl, M. (1987). Mluvnice češtiny 3. Praha: Academia.
Dean, G. (2003). Grammar for improving writing and reading in the secondary school. London: David Fulton Publishers.
Dolník, J. (2010). Základné lingvistické otázky a spisovný jazyk. In M. Šimková (Ed.), Slova – tvorba – dynamickosť (s. 21–28). Bratislava: Veda.
Doulík, P., & Škoda, J. (2003). Tvorba a ověření nástrojů kvantitativní diagnostiky prekonceptů a možnosti jejího vyhodnocení. Pedagogika, 53(2), 177–189.
Doulík, P., & Škoda, J. (2008). Diagnostika dětských pojetí a její využití v pedagogické praxi. Ústí nad Labem: UJEP.
Dvořák, K. (1997/1998). Stupeň schopnosti poznávat a vyjadřovat myšlenkové vztahy ve výpovědích. Český jazyk a literatura, 48(3–4), 67–73.
Gaux, C., & Gombert, J. E. (1999). Implicit and explicit syntactic knowledge and reading in preadolescents. British Journal of Developmental Psychology, 17(2), 169–188. https://doi.org/10.1348/026151099165212">https://doi.org/10.1348/026151099165212
Grepl, M. (2003). Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN.
Hájková, E. (2013). Učivo o větě na 1. stupni ZŠ. Didaktické studie, 5(2), 11–19.
Hájková, E., Hejlová, H., Janovec, L., Kucharská, A., Babušová, G., & Höflerová, E. (2013). Čeština ve škole 21. století – III. Jazykové jevy v dětských prekonceptech. Praha: PedF UK v Praze.
Hájková, E., Hejlová, H., Janovec, L., Kucharská, A., Babušová, G., & Höflerová, E. (2014). Čeština ve škole 21. století – IV. Výzkum edukačních podmínek jazykových jevů. Praha: PedF UK v Praze.
Hausenblas, K. (1965/1966). Větný rozbor, nebo nalepování vinětek? Český jazyk a literatura, 16(3), 207–213.
Höflerová, E. (2012). Konstruktivismus jako racionální opora didaktiky českého jazyka. In E. Hájková (Ed.), Čeština ve škole 21. století – II. Úvodní studie (s. 83–95). Praha: PedF UK v Praze.
Höflerová, E. (2015). Constructivism in teaching the mother tongue or how to teach the Czech language better to Czech-speaking children. Pedagogika, 65(5), 532–541.
Holasová, T., Altmanová, J., Hájková, E., Nedvědová, J., Košťál, Z., Šichová, J., … Burdová, D. (2011).
Standardy pro základní vzdělávání – český jazyk a literatura. Dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/standardy-pro-zakladni-vzdelavani-1.
Horecký, J. (1991). Jazykové vedomie. Jazykovedný časopis, 42(2), 81–88.
Hrbáček, J. (1998/1999). K rozboru syntaktických vztahů ve škole. Český jazyk a literatura, 49(1–2), 14–25.
Hrbáček, J. (1999/2000). Text a jeho rozbor ve škole. Český jazyk a literatura, 50(5–6), 109–116.
Chlup, O. (1958). Několik statí k základnímu učivu. Praha: SPN.
Janík, T. (2013). Od reformy kurikula k produktivní kultuře vyučování a učení. Pedagogická orientace, 23(5), 634–663. https://doi.org/10.5817/PedOr2013-5-634">https://doi.org/10.5817/PedOr2013-5-634
Janík, T., Knecht, P., Najvar, P., Píšová, M., & Slavík, J. (2011). Kurikulární reforma na gymnáziích: výzkumná zjištění a doporučení. Pedagogická orientace, 21(4), 375–415.
Janík, T., & Slavík, J. (2009). Obsah, subjekt a intersubjektivita v oborových didaktikách. Pedagogika, 59(2), 116–135.
Janík, T., Slavík, J., Mužík, V., Trna, J., Janko, T., Lokajíčková, V., … Zlatníček, P. (2013). Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. Brno: MU.
Jelemenská, P., Sander, E., & Kattmann, U. (2003). Model didaktickej rekonštrukcie: Impulz pre výskum v odborových didaktikách. Pedagogika, 53(2), 190–201.
Jelínek, J. (1979). Úvod do teorie vyučování českému jazyku. Praha: SPN.
Jelínek, J., Těšitelová, M., & Styblík, V. (1957). Vyučování českému jazyku v osmém postupném ročníku. Praha: SPN.
Kostečka, J. (2012a). Obrana centrálního hodnocení maturitních prací proti zlobivým jeho utrhačům. Učitelské noviny, 115(26), 17.
Kostečka, J. (2012b). Rekviem za státní maturitu z češtiny. Učitelské noviny, 115(31), 15.
Kucharská, A. (2012). Dětské prekoncepty a možnosti jejich sledování v oblasti jazykového systému. In E. Hájková (Ed.), Čeština ve škole 21. století – II. Úvodní studie (s. 43–57). Praha: PedF UK v Praze.
Locke, T. (Ed.). (2010). Beyond the grammar wars. Oxon: Routledge.
Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada.
Nippold, M. A., Hesketh, L. J., Duthie, J. K., & Mansfield, T. C. (2005). Conversational versus expository discourse: A study of syntactic development in children, adolescents, and adults. Journal of Speech, Language, and Hearing Research, 48(5), 1048–1064.
Nippold., M. A., Frantz-Kaspar, M. W., Cramond, P. M., Kirk, C., Hayward-Mayhew, C., & MacKinnon, M. (2014). Conversational and narrative speaking in adolescents: Examining the use of complex syntax. Journal of Speech, Language, and Hearing Research, 57(3), 876–886.
Oravec, J. (Ed.). (1981). Syntax a jej vyučovanie. Zborník referátov z konferencie. Nitra: PedF
Palečková, J., Tomášek, V., & Basl, J. (2010). Hlavní zjištění výzkumu PISA 2009. Praha: ÚIV.
Pavelková, I., Škaloudová, A., & Hrabal, V. (2010). Analýza vyučovacích předmětů na základě výpovědí žáků. Pedagogika, 60(1), 38–61.
Prouzová, R. (2010). Funkce přirozeného jazyka v procesu vzdělávání. Praha: Via Lucis.
Průcha, J. (1978). Jazykové vzdělání. Praha: Academia.
Průcha, J. (1983). Perspektivy vzdělání. Praha: SPN.
Průcha, J. (2011). Dětská řeč a komunikace. Praha: Grada.
Rysová, K. (2005/2006). Několik postřehů z výuky českého jazyka a literatury na SŠ. Český jazyk a literatura, 56(5), 232–234.
Slavík, J., & Janík, T. (2005). Významová struktura faktu v oborových didaktikách. Pedagogika, 55(4), 336–353.
Slavík, J., Janík, T., Najvar, P., Švecová, Z., & Minaříková, E. (2011). Kurikulární reforma na gymnáziích: od virtuálních hospitací k videostudiím. In T. Janík, P. Knecht, & S. Šebestová (Eds.), Smíšený design v pedagogickém výzkumu: sborník příspěvků z 19. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu (s. 31–38). Brno: Masarykova univerzita.
Slavík, J., Chrz, V., & Štech, S. (2013). Tvorba jako způsob poznávání. Praha: Karolinum.
Slavík, J. (2014). K přehledové stati Jiřího Mareše: Hudební představy, hudební představivost a mentální reprezentace hudby – podněty k diskusi. Živá hudba, 2014(5), 1–11.
Slavík, J., Lukavský, J., Najvar, P., & Janík, T. (2015). Profesní soud o kvalitě výuky: předem a následně strukturovaná reflexe. Pedagogika, 65(1), 5–33.
Snowman, J., McCown, R., & Biehler, R. (2009). Psychology applied to teaching. Boston: Houghton Mifflin Company.
Strauss, A., & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert.
Svoboda, K. (1975). Stylizační výcvik ve spisovné češtině a rozvoj myšlení I a II. Praha: SPN.
Svoboda, K. (1977). Didaktika českého jazyka a slohu. Praha: SPN.
Svobodová, J., Jandová, E., & Hubáček, J. (2002). Čeština pro učitele. Praha: Vade mecum Bohemiae.
Šalamounová, Z. (2013). Výuková situace: Když spojky nejen spojují aneb Ke komunikačnímu pojetí výuky gramatiky. Komenský, 137(3), 38–44.
Šalamounová, Z. (2015/2016). Když se algoritmy stanou pojistným mechanismem. Český jazyk a literatura, 66(1), 21–27.
Šmejkalová, M. (2010). Čeština a škola – úryvky skrytých dějin: český jazyk a jeho vyučování na středních školách, 1918–1989. Praha: Karolinum.
Šmejkalová, M. (2012). Teorie didaktických situací – nová výzva pro didaktiku morfologie českého jazyka. Didaktické studie, 4(1), 40–61.
Šmejkalová, M. (2015a). Praporu věren i ve ztraceném boji: Vladimír Šmilauer – život a dílo filologa (1895–1983). Praha: Academia.
Šmejkalová, M. (2015b). Didaktika českého jazyka. In I. Stuchlíková, & T. Janík, et al., Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy (s. 17–40). Brno: MU.
Šmilauer, V. (1966). Novočeská skladba. Praha: SPN.
Šmilauer, V. (1977). Učebnice větného rozboru. Praha: SPN.
Štěpáník, S. (2014). Příklad výzkumu žákovských představ v české syntaxi. Pedagogická orientace, 24(1), 111–127. https://doi.org/10.5817/PedOr2014-1-111">https://doi.org/10.5817/PedOr2014-1-111
Štěpáník, S. (2015). Konstruktivismus a jeho didaktické implikace ve vyučování českého jazyka. Nová čeština doma a ve světě, 2015(2), 11–22.
Štěpáník, S. (2016). Výuková situace: Transformace větného členu na větu a naopak v kontextu větného rozboru. Komenský, 140(4), 30–39.
Vachek, J. (Ed.). (1970). Teze předložené prvému sjezdu slovanských filologů v Praze 1929. In J. Vachek (Ed.), U základů pražské jazykovědné školy (s. 35–65). Praha: Academia.
Vaňko, J. (Ed.). (2005). Syntax a jej vyučovanie III. Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie. Nitra: FF Univerzity Konštantína Filozofa v Nitre.
Zimová, L. (1997/1998). Vyjadřování větných členů infinitivem jako problém didaktický. Český jazyk a literatura, 48(9–10), 205–211.
Zimová, L. (1998/1999). Způsoby vyjadřování podmětu jako problém didaktický. Český jazyk a literatura, 49(3–4), 63–67.
Zimová, L. (2005/2006). Když se řekne skladba... Český jazyk a literatura, 56(5), 209–214.
Zimová, L. (2011/2012). O potřebnosti větného rozboru. Český jazyk a literatura, 62(5), 241–244.
Zimová, L. (2015/2016). Ještě jednou k výuce skladbě. Český jazyk a literatura, 66(4), 164–169.
Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0.
Copyright © 2017 Stanislav Štěpáník, Jan Slavík