Other Gainful Activities of Civil Servants: a State Administration Employee Acting as Arbitrator, also in Comparison with other Activities (Expert Witness, Sworn Interpreter etc.)

Vol.27,No.3(2019)

Alexander J. Bělohlávek

https://doi.org/10.5817/CPVP2019-3-1

PDF (Czech)
Abstract
In this article, the author focuses on the possibility of civil servants who perform state administration to act as arbitrators, with respect to regulation of other gainful activities, particularly under the regime of Act No. 234/2014 Coll. on Civil Service. Attention is given particularly to a detailed interpretation of the provisions of Section 81 paragraph 2 of Act No. 234/2014 Coll. on Civil Service, as well as general pre-conditions for civil servants to act as arbitrators, particularly in light of the specificity of arbitration and the duties of an arbitrator. In the general section, the author first shortly describes the position of an arbitrator and parties in arbitral proceedings, taking into account the obligations of civil servants, characterizes the duties of an arbitrator in the context of Czech law and provides a detailed overview of conditions that must be met to act as arbitrator. These conditions being stipulated in arbitration act. In the main part, the possibility of a civil servant acting as an arbitrator is discussed in detail. The author examines the basis and purpose of the amendment of Section 81 (2) of Act No. 234/2014 Coll. on Civil Service and compares the status of civil servants with the legislation applicable to other individuals who work for the Czech Republic in some capacity, as well as other individuals who are legally restricted from performing other activities. With regard to legal regulation applicable to arbitrators, as well as with regard to the examined historical development of the provision now contained in § 81 paragraph 2 of Act No. 234/2014 Coll. about civil service, its purpose, its context in the Czech legal order, comparison with similar provisions of other regulations, as well as its rational and constitutionally possible application, the author concludes that acting as an arbitrator is not a gainful activity within the meaning of Section 81 (2) of Act on Civil Service. Civil servants who perform state administration therefore do not require the permission from a competent state administration body to act as arbitrators. The performance of their arbitrator duties cannot, however, compromise their obligations stemming from their employment in state administration.

Keywords:
Advocate; Incidental Activity; Arbitrator; Arbitration; Other Civil Service; Conflict of Interest; Confidentiality; Impartiality; Independence; Translator; Gainful Activity; Profitability; State Administration Body; Act on Civil Service; Expert.

Pages:
311–347
References

BĚLECKÝ, M. Zákon o státní službě a zákony související: komentář. 2. vyd. Praha: VOX, 2015.

BĚLINA, M., L. DRÁPAL et al. Zákoník práce. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015.

BĚLOHLÁVEK, A. Osoba rozhodce v rozhodčím řízení. Právní rádce, 2003, č. 10, s. 22–25.

BĚLOHLÁVEK, A. Nárok rozhodců na odměnu a způsob jejího stanovení. Bulletin advokacie, 2006, č. 1, s. 34–38.

BĚLOHLÁVEK, A. J. Rozhodčí řízení v zemích Evropy: (včetně překladů předpisů o rozhodčím řízení a pravidel stálých rozhodčích soudů). Praha: C. H. Beck, 2012.

BĚLOHLÁVEK, A. Ústavní soud České republiky opustil striktní smluvní výklad koncepce rozhodčího řízení: Nález ÚS ČR z 8. března 2011, sp. zn. I ÚS 3227/07. Bulletin advokacie, 2011, č. 12, s. 40–44.

BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012.

BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 304.

BĚLOHLÁVEK, A. a T. PEZL. Mezinárodní a tuzemské rozhodčí řízení z pohledu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a pravomoci soudů a ústavou garantovaných práv (institut zrušení rozhodčího nálezu v souvislosti se zákazem revision au fond. Právník, 2007, roč. 146, č. 7, s. 768–802

BÍLEK P., L. DRÁPAL, M. JINDŘICH a K. WAWERKA. Notářský řád a řízení o dědictví. 4. vyd. Praha: 2010.

ČERNÍN, K. Úvahy o nestrannosti úředního rozhodování. Časopis pro právní vědu a praxi, 2015, č. 4, s. 341 a násl. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/5272

DOBIÁŠ, P. Standardy rozhodčího řízení v nových řádech mezinárodních rozhodčích soudů. Obchodní právo, 2014, roč. 23, č. 12, s. 514–525.

GILLERS, S. Twenty Years of Legal Ethics: Past, Present and Future, Georgia Journal of Legal Ethics. 2007, roč. 20, s. 321 a násl.

GOTANDA, J. Setting Arbitrators’ Fees: An International Survey. Vanderbilt Journal of Transnational Law, 2000, roč. 33, č. 4, s. 779–782.

HOLLANDER, Ch. et al. Conflicts of Interests and Chinese Walls. 2. vyd. London: Sweet & Maxwell, 2004.

HORÁK, P. Objektivní arbitrabilita – možnosti rozhodčího řízení. Bulletin advokacie, 2018, č. 9, s. 23–26. https://doi.org/10.5817/CPVP2018-1-10

HORVARTH, G. The Selection of Arbitrators. International Construction Law and Dispute Resolution, 1998, June, s. 34–52.

JANEČKOVÁ, E. Publikační činnost zaměstnance. Řízení školy, 2015, č. 6.

KOCINA, J. Zákaz konkurence v pracovněprávních vztazích. Bulletin advokacie, 2008, č. 7–8.

KOVÁŘOVÁ, D. Zákon o advokacii a stavovské předpisy: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017.

KYSELOVSKÁ, T. Obnova řízení jako důvod ke zrušení rozhodčího nálezu. Dny práva – 2010 – Days of Law. Brno: MU, 2010. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/10_rozhodci/Kyselovska_Tereza_%283783%29.pdf

LAFONT, S. L‘arbitrage en Mésopotamie. Revue d‘Arbitrage, 2000, č. 4, s. 568–569.

LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vyd, Praha: C. H. Beck, 2014.

LERMAN, L. G. Ethical problems in the practice of law. New York: Aspen Publishers, 2005.

LISSE, L. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, a. s., 2012.

MANTICA, M. Arbitration in Ancient Egypt. Arbitration Journal, 1957, č. 12, s. 22 a násl.

MUSTILL, J. M. Arbitration: History and Background. Journal of International Arbitration, 1989, roč. 6, č. 2, s. 43–56.

NERUDA, R. Soukromé či veřejné vymáhání soutěžního práva. In: Soukromé vymáhání kartelového práva. Praha: UK, 2009.

NOVÝ, Z. Arbitrabilita sporů o neplatnost právního úkonu. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 11, s. 4 a násl.

PAULSSON, J. Ethics, Elitism, Eligibility, Journal of International Arbitration, 1997, roč. 14, s. 13 a násl.

PAZDAN, M. Prawne aspekty funkcji arbitra. Prz. Ustawod. Gosp, č. 2, 1994.

PICHRT, J. Alternativní způsoby řešení sporů v pracovněprávních vztazích a polská inspirace. Právní rozhledy, 2015, roč. 23, č. 23–24, s. 826–829.

PICHRT, J. Zákon o státní službě: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015.

RAU, A. On Integrity of Private Judging. Arbitration International, 1998, č. 14, s. 115–163. https://doi.org/10.1093/arbitration/14.2.115

ROGERS C. A. The Ethics of International Arbitratorsy. Bocconi University, Institute of Comparative Law (IDC), Research Paper No. 08-01.

ROZEHNALOVÁ, N. Institut zrušení rozhodčího nálezu v mezinárodním prostředí. Časopis pro právní vědu a praxi, 1999, č. 4, roč. 7, s. 348–358. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/8965.

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013.

RŮŽIČKA, K. Mezinárodní obchodní arbitráž. Praha: Prospektrum, 1997.

RŮŽIČKA, K. Český notář jako rozhodce? Ad Notam, 2016, č. 3, s. 10–13.

SMITH, P. Chinese Walls: Maintaining client confidentiality. Practical Law UK, Articles 3-100-8763.

SVEJKOVSKÝ, J. et al. Zákon o advokacii. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2012.

SVOBODA, K. Kdo rozhoduje postoupené dluhy za telefon nebo satelit? Právní rádce, 2009, roč. 17, č. 2, s. 20–21.

ŠŤASTNÝ, M. Nestrannost rozhodce jmenovaného stranou. Právní zpravodaj československého zahraničního obchodu, 1961, č. 9.

ŠTENGLOVÁ, I., S. PLÍVA, M. TOMSA et al. Obchodní zákoník. 13. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010.

TIMM, W. Richterliche Nebentätigkeit im Schiedsverfahren. In: Geschichtliche Wissenschaft: Ars Tradendo Innovandoque Aequitatem Sectandi Librum Amicorum Alfred Söllner. Gießen, 1990, s. 561 a násl.

VALDHANS, J. a M. ORGONÍK. Limited Arbitrability of Disputes Arising Out Of Competition Law Infringements And Possibility of Its Recognition Pursuant To New York Convention. In: VELASCO SAN PEDRO, L. A. et al. Private Enforcement of Competition Law, Valladolid: Lex Nova S.A.U., 2011, č. 23, s. 373–382 aj.

VEEDER, V. V. Is There Any Need for a Code of Ethics for International Arbitrators? In: ROSELL, J. (ed.). Les arbitres internationalaux, 2007, s. 187 a násl.

WETTER, G. W. The present status of the International Court of Arbitration of the ICC: an appraisal. American Review of International Arbitration, 1990, roč. 11, s. 91–107.

ZAHRADNÍKOVÁ, R. UNCITRAL k revizi rozhodčího řízení. Právní zpravodaj, 2004, roč. 5, č. 7, s. 15–17.

ZAHRADNÍKOVÁ, R. Podstatné rozšíření objektivní arbitrability sporů v novele zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů č. 19/2012 Sb. nebo pouhé zdání? In: LISSE, L. et al. Euronovela zákona o rozhodčím řízení s judikaturou. Praha, 2012, s. 209–220.

Metrics

0

Crossref logo

0

630

Views

218

PDF (Czech) views

Copyright © 2019 Alexander J. Bělohlávek

PDF (Czech)