Nejvyšší správní soud a rušení podzákonných právních předpisů

Ústava umožňuje, aby v případě nezákonnosti, nikoliv neústavnosti, byly rušeny podzákonné právní předpisy, včetně obecně závazných vyhlášek Nejvyš­ším správním soudem. Zde přichází v úvahu, že Nej­vyšší správní soud by mohl rušit podzákonný právní předpis na základě návrhu každého, kdo by byl dotče­ným právním předpisem zkrácen na svých právech, či mu byla uložena nějaká povinnost, a to nejen pro pří­pad porušení základních práv a svobod tak, jak je to umožněno již dnes ústavnímu stěžovateli u Ústavního soudu, ale i v jiných oblastech, zvláště pokud by pří­slušný dohledový orgán státu považoval právní před­pis za právně perfektní. Nutno dodat, že vládní návrh Ústavy nepředpokládal existenci Nejvyššího správního soudu (existovalo správní kolegium Nejvyššího soudu) a do textu Ústavy včetně své působnosti byl narychlo doplněn až pozměňovacími návrhy v parlamentu.