Jiné výdělečné činnosti státních zaměstnanců: výkon činnosti rozhodce zaměstnancem státní správy a ve srovnání s dalšími činnostmi (znalecká činnost, tlumočnická činnost aj.)

Alexander J. Bělohlávek

Abstrakt

V tomto článku se autor zaměřuje na možnost výkonu funkce rozhodce státními zaměstnanci vykonávajícími státní správu, a to s ohledem na úpravu případné další výdělečné činnosti zejména v režimu zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě. Pozornost je věnována zejména podrobnému výkladu ustanovení § 81 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, stejně jako obecným předpokladům výkonu funkce rozhodce státním zaměstnancem vykonávajícím státní správu především v návaznosti na specifika rozhodčího řízení a rozhodcovské činnosti. Autor nejprve v obecné části krátce popisuje postavení rozhodce a stran v rozhodčím řízení s přihlédnutím k povinnostem státního zaměstnance, charakterizuje činnost rozhodce v kontextu českého právního řádu a poskytuje podrobný přehled kvalifikačních předpokladů, které pro rozhodce stanovuje zákon o rozhodčím řízení. V hlavní části je podrobně pojednána možnost výkonu rozhodcovské činnosti státním zaměstnancem. Autor zkoumá východiska a účel úpravy ustanovení § 81 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě a porovnává postavení státních zaměstnanců se zákonnou úpravou dalších osob, které jsou ve služebním poměru k České republice, jakož i dalších osob, u kterých zákon omezuje možnost výkonu jiných činností. S ohledem na zákonnou úpravu rozhodcovské činnosti, stejně jako s ohledem na zkoumaný historický vývoj ustanovení nyní obsaženého v § 81 odst. 2 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, jeho účel, systematiku v českém právním řádu, porovnání s obdobnými ustanoveními jiných předpisů, jakož i racionální a ústavně konformní možnosti jeho aplikace autor uzavírá, že činnost rozhodce není výdělečnou činností ve smyslu § 81 odst. 2 zákona o státní službě. Státní zaměstnanci konající státní službu tak nepotřebují k výkonu této činnosti souhlas příslušného služebního orgánu. Výkon rozhodcovské činnosti však nesmí ohrozit výkon jejich povinností vyplývajících z výkonu státní správy.

Bibliografická citace

BĚLOHLÁVEK, Alexander. Jiné výdělečné činnosti státních zaměstnanců: výkon činnosti rozhodce zaměstnancem státní správy a ve srovnání s dalšími činnostmi (znalecká činnost, tlumočnická činnost aj.). Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2019, č. 3, s. 311–347. [cit. 2019-10-14]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/12546

Klíčová slova

Advokát; nahodilá činnost; rozhodce; rozhodčí řízení; jiná státní služba; konflikt zájmů; mlčenlivost; nestrannost; nezávislost; tlumočník; výdělečná činnost; výdělečnost; služební orgán; zákon o státní službě; znalec.

Plný Text:

Reference

Zobrazit literaturu Skrýt literaturu

BĚLECKÝ, M. Zákon o státní službě a zákony související: komentář. 2. vyd. Praha: VOX, 2015.

BĚLINA, M., L. DRÁPAL et al. Zákoník práce. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015.

BĚLOHLÁVEK, A. Osoba rozhodce v rozhodčím řízení. Právní rádce, 2003, č. 10, s. 22–25.

BĚLOHLÁVEK, A. Nárok rozhodců na odměnu a způsob jejího stanovení. Bulletin advokacie, 2006, č. 1, s. 34–38.

BĚLOHLÁVEK, A. J. Rozhodčí řízení v zemích Evropy: (včetně překladů předpisů o rozhodčím řízení a pravidel stálých rozhodčích soudů). Praha: C. H. Beck, 2012.

BĚLOHLÁVEK, A. Ústavní soud České republiky opustil striktní smluvní výklad koncepce rozhodčího řízení: Nález ÚS ČR z 8. března 2011, sp. zn. I ÚS 3227/07. Bulletin advokacie, 2011, č. 12, s. 40–44.

BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012.

BĚLOHLÁVEK, A. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 304.

BĚLOHLÁVEK, A. a T. PEZL. Mezinárodní a tuzemské rozhodčí řízení z pohledu čl. 36 Listiny základních práv a svobod a pravomoci soudů a ústavou garantovaných práv (institut zrušení rozhodčího nálezu v souvislosti se zákazem revision au fond. Právník, 2007, roč. 146, č. 7, s. 768–802

BÍLEK P., L. DRÁPAL, M. JINDŘICH a K. WAWERKA. Notářský řád a řízení o dědictví. 4. vyd. Praha: 2010.

ČERNÍN, K. Úvahy o nestrannosti úředního rozhodování. Časopis pro právní vědu a praxi, 2015, č. 4, s. 341 a násl. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/5272

DOBIÁŠ, P. Standardy rozhodčího řízení v nových řádech mezinárodních rozhodčích soudů. Obchodní právo, 2014, roč. 23, č. 12, s. 514–525.

GILLERS, S. Twenty Years of Legal Ethics: Past, Present and Future, Georgia Journal of Legal Ethics. 2007, roč. 20, s. 321 a násl.

GOTANDA, J. Setting Arbitrators’ Fees: An International Survey. Vanderbilt Journal of Transnational Law, 2000, roč. 33, č. 4, s. 779–782.

HOLLANDER, Ch. et al. Conflicts of Interests and Chinese Walls. 2. vyd. London: Sweet & Maxwell, 2004.

HORÁK, P. Objektivní arbitrabilita – možnosti rozhodčího řízení. Bulletin advokacie, 2018, č. 9, s. 23–26. https://doi.org/10.5817/CPVP2018-1-10

HORVARTH, G. The Selection of Arbitrators. International Construction Law and Dispute Resolution, 1998, June, s. 34–52.

JANEČKOVÁ, E. Publikační činnost zaměstnance. Řízení školy, 2015, č. 6.

KOCINA, J. Zákaz konkurence v pracovněprávních vztazích. Bulletin advokacie, 2008, č. 7–8.

KOVÁŘOVÁ, D. Zákon o advokacii a stavovské předpisy: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017.

KYSELOVSKÁ, T. Obnova řízení jako důvod ke zrušení rozhodčího nálezu. Dny práva – 2010 – Days of Law. Brno: MU, 2010. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2010/files/prispevky/10_rozhodci/Kyselovska_Tereza_%283783%29.pdf

LAFONT, S. L‘arbitrage en Mésopotamie. Revue d‘Arbitrage, 2000, č. 4, s. 568–569.

LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vyd, Praha: C. H. Beck, 2014.

LERMAN, L. G. Ethical problems in the practice of law. New York: Aspen Publishers, 2005.

LISSE, L. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů s komentářem. Praha: Linde, a. s., 2012.

MANTICA, M. Arbitration in Ancient Egypt. Arbitration Journal, 1957, č. 12, s. 22 a násl.

MUSTILL, J. M. Arbitration: History and Background. Journal of International Arbitration, 1989, roč. 6, č. 2, s. 43–56.

NERUDA, R. Soukromé či veřejné vymáhání soutěžního práva. In: Soukromé vymáhání kartelového práva. Praha: UK, 2009.

NOVÝ, Z. Arbitrabilita sporů o neplatnost právního úkonu. Právní fórum, 2008, roč. 5, č. 11, s. 4 a násl.

PAULSSON, J. Ethics, Elitism, Eligibility, Journal of International Arbitration, 1997, roč. 14, s. 13 a násl.

PAZDAN, M. Prawne aspekty funkcji arbitra. Prz. Ustawod. Gosp, č. 2, 1994.

PICHRT, J. Alternativní způsoby řešení sporů v pracovněprávních vztazích a polská inspirace. Právní rozhledy, 2015, roč. 23, č. 23–24, s. 826–829.

PICHRT, J. Zákon o státní službě: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015.

RAU, A. On Integrity of Private Judging. Arbitration International, 1998, č. 14, s. 115–163. https://doi.org/10.1093/arbitration/14.2.115

ROGERS C. A. The Ethics of International Arbitratorsy. Bocconi University, Institute of Comparative Law (IDC), Research Paper No. 08-01.

ROZEHNALOVÁ, N. Institut zrušení rozhodčího nálezu v mezinárodním prostředí. Časopis pro právní vědu a praxi, 1999, č. 4, roč. 7, s. 348–358. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/8965.

ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013.

RŮŽIČKA, K. Mezinárodní obchodní arbitráž. Praha: Prospektrum, 1997.

RŮŽIČKA, K. Český notář jako rozhodce? Ad Notam, 2016, č. 3, s. 10–13.

SMITH, P. Chinese Walls: Maintaining client confidentiality. Practical Law UK, Articles 3-100-8763.

SVEJKOVSKÝ, J. et al. Zákon o advokacii. 1.vyd. Praha: C. H. Beck, 2012.

SVOBODA, K. Kdo rozhoduje postoupené dluhy za telefon nebo satelit? Právní rádce, 2009, roč. 17, č. 2, s. 20–21.

ŠŤASTNÝ, M. Nestrannost rozhodce jmenovaného stranou. Právní zpravodaj československého zahraničního obchodu, 1961, č. 9.

ŠTENGLOVÁ, I., S. PLÍVA, M. TOMSA et al. Obchodní zákoník. 13. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2010.

TIMM, W. Richterliche Nebentätigkeit im Schiedsverfahren. In: Geschichtliche Wissenschaft: Ars Tradendo Innovandoque Aequitatem Sectandi Librum Amicorum Alfred Söllner. Gießen, 1990, s. 561 a násl.

VALDHANS, J. a M. ORGONÍK. Limited Arbitrability of Disputes Arising Out Of Competition Law Infringements And Possibility of Its Recognition Pursuant To New York Convention. In: VELASCO SAN PEDRO, L. A. et al. Private Enforcement of Competition Law, Valladolid: Lex Nova S.A.U., 2011, č. 23, s. 373–382 aj.

VEEDER, V. V. Is There Any Need for a Code of Ethics for International Arbitrators? In: ROSELL, J. (ed.). Les arbitres internationalaux, 2007, s. 187 a násl.

WETTER, G. W. The present status of the International Court of Arbitration of the ICC: an appraisal. American Review of International Arbitration, 1990, roč. 11, s. 91–107.

ZAHRADNÍKOVÁ, R. UNCITRAL k revizi rozhodčího řízení. Právní zpravodaj, 2004, roč. 5, č. 7, s. 15–17.

ZAHRADNÍKOVÁ, R. Podstatné rozšíření objektivní arbitrability sporů v novele zákona o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů č. 19/2012 Sb. nebo pouhé zdání? In: LISSE, L. et al. Euronovela zákona o rozhodčím řízení s judikaturou. Praha, 2012, s. 209–220.

https://doi.org/10.5817/CPVP2019-3-1