Krakovské Centrum politického myšlení se ve své bohaté publikační činnosti dlouhodobě zabývá teoretickým výzkumem řady oblastí spojených s politikou, přičemž otázky komunismu a vyrovnání se s ním, stojí na předních místech. Na recenzovaném sborníku, který obsahuje více jak dvě desítky příspěvků, se podíleli přední polští historikové, sociologové, politologové, žurnalisté, filozofové i politici. Název knihy je přitom tematicky užší než odpovídá obsahu. Pohledu na antikomunismus po zhroucení komunistických režimů ve střední a východní Evropě, předcházejí texty týkající se vztahu jednotlivých polských politických a ideových proudů ke komunismu a komunistům před rokem 1939 a v éře let nacistické okupace a lidového Polska. Cílem práce je rehabilitace antikomunismu. Koncepce sborníku se přitom dá shrnout jako obhajoba oprávněnosti antikomunistické kritiky komunistické ideologie. Editor Jacek Kloczkowský upozorňuje v úvodu na zajímavý paradox. Antikomunismus vyšel ze střetu s komunismem nakonec vítězně, nicméně v současnosti není příliš populární. I když většinou polské společnosti není chápán vysloveně negativně, vyvolává zpravidla nezájem nebo lhostejnost. Důvod spočívá podle editora v kompromitaci antikomunismu po roce 1989, již zavinili někteří politici z pravé strany politického spektra svou nekompetentností nebo neschopností. Jako vedlejší faktor potom působil i postoj levicově-liberálních politických proudů (spojených s vlivným polským deníkem Gazetou Wyborczou), stavící rovnítko mezi antikomunistu a antidemokrata. Antikomunista podle těchto názorů představuje hlavní ohrožení polské transformace.