Nezávislé zřizování církevních institucí jako projev církevní autonomie

Ačkoliv působení církví ve společnosti představuje „nezbytný předpoklad fungování občanské společnosti“, není legislativní úprava jejich postavení prosta kontroverzí. Příkladem za všechny může být notoricky známé nedávné peripetie přijímání zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. O dekádu dříve byl přijat jiný neméně kontroverzní právní předpis – zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech, dále jen „CírkZ“). Ten novým způsobem upravil řadu otázek životně důležitých pro postavení církví ve společnosti, a to způsobem, který církve považovaly za nešťastný. Jednou z oblastí, do které nová právní úprava zasáhla, byla právní úprava zřizování církevních institucí s právní subjektivitou.