Uprchlictví ve vývoji mezinárodního práva (1920 - 1950)

Přes relativitu srovnávání uprchlického problému v průvanu staletí se zřetelně vyjevuje nápadný znak. Uprchlictví přestalo být ve 20. století individuální, skupinové a přesáhlo do masovosti. Poskytnutí útočiště jedincům či skupinám osob nemohlo ohrozit absorpčni schopnosti států, zejména když se objevovaly nové státní útvary a území. Mezinárodní kontrola migrace se jevila zbytečnou. Až demografic­ká exploze, nabitá prudkostí, začala naplňovat populační potencionál mnoha států. Potom se rozsáhlý migrační příliv stával nežádoucí. Státy se s ním ztěží samostatně vyrovnávaly, třebaže mohly volně kontrolovat vstup osob na své území. Vlastní ochrana, prosazování personálního protekcionismu, však nemohla čelit masovémn tlaku uprchlických proudů. Problém si vynucoval mezinárodní odpověď.