K pojmu státního občanství obecně a státního občanství ČR zvláště

Pojem státního občanství ČR není v našem právním řádu vymezen. Zá­kon ČNR č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství ČR, ve znění zákonů č. 272/1993 Sb., č. 337/1993 Sb., č. 140/1995 Sb. a č. 139/1996 Sb. (dále jen "ZSO") definuje státního občana, nikoli však státní občanství. Nemůže však pojmově existovat stát, který by neměl své občany. Okruh státních občanů vyme­zuje okruh fyzických osob, které jsou bezprostředně s tímto státem spjaty právně vymezenou příslušností k němu, obdobně jako hranice vymezují teritoriální svrcho­vanost ve vztazích mezi státy. Státní občanství tak má rozměr nejen vnitrostátní, nýbrž i mezinárodněprávní. Nalézáme jej ve více než 500 významným vnitrostát­ních předpisech a v množství mezinárodních smluv. Často však není používán jednotně a proto se tento příspěvek pokouší poukázat na různé aspekty tohoto klíčového pojmu.