Blankosměnka z pohledu dlužníka

Blankosměnku zákon směnečný a šekový zmi­ňuje letmo ve svém jediném ustanovení - v § 10. Z něj pro cizí směnku vyplývá, že pokud nebyla směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se ma­jiteli směnky namítat, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnku ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provi­nil hrubou nedbalostí. Totéž platí i pro směnky vlastni (viz § 77 odst. 2 ZSŠ). Již na první pohled je zřejmé, že zákon ani zdaleka neupravuje záležitosti blankosměnky komplexně a rezignuje na případnou definici blankosměnky i na úpravu mnoha dalších otázek. Omezuje se v zásadě jen na formulaci okolností, za kterých mohou být úspěšně uplatňovány námitky vůči majiteli směnky, která byla jako blan­kosměnka vyplněna odchylně od dohody účastníků. Tato skutečnost je zajisté výzvou pro teorii, na dru­hé straně ovšem i důvodem mnoha potíží praxe.