Tripartita komparativní optikou

Milan Vacík

Abstrakt

Důvodová zpráva k zákonu č. 2/1991 Sb., o ko­lektivním vyjednávání, definuje pojem tripartity ja­ko "formu komunikace mezi odborovými orgány, za­ městnavateli a státem, v užším smyslu pak soustavu těchto třístranných orgánů". Domnívám se, že není důvodu se s touto charakteristikou nespokojit. Sub­jekty tripartity jsou, jak už sám název ve spojení s naší výchozí definicí napovídá: 1. zaměstnanci za­ stoupení odbory; 2. zaměstnavatelé zastoupení svý­mi sdruženími; 3. stát, který do jednání vstupuje zastoupen vládou. Rozsah funkcí tripartity je ši­roký a lze mezi ně zařadit vytváření a udržování sociálního smíru (ne náhodou se tripartitní orgány často nazývají orgány sociálního partnerství); vy­tváření diskusní platformy, kde se stát, zaměstnanci a zaměstnavatelé vzájemně informují o svých rozdíl­ných pohledech na ekonomické a sociální prostředí země; vytváření sociálních jistot formou dohody ja­ko výstupu z výše zmíněné jednací roviny; dále funk­ce v oblasti zákonodárného procesu - zejm. konzul­tace, připomínky a stanoviska tripartitních partne­rů k návrhům právních norem; v některých zemích existuje také arbitrážní funkce tripartity při řešení sociálních konfliktů. V dalších částech textu budeme tato obecně stanovená východiska zkoumat z hledis­ka jednotlivých evropských států) přičemž zvlášt­ní pozornost zaměříme na rovinu česko-slovenskou, kde tripartitní orgány přes společný vývoj v prv­ních fázi své existence doznaly nyní několika změn a odlišností.

Bibliografická citace

VACÍK, Milan. Tripartita komparativní optikou. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2000, č. 1, s. 78-83. [cit. 2020-08-12]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/8883

Plný Text: