Přepravní dokumenty v mezinárodní letecké přepravě

Letecká přeprava byla již od svého počátku před­určena k snadnému překračování hranic jednotlivých států a proto začala brzy působit na mezinárodním po­li. Právní úpravě vztahů z letecké přepravy se samozřejmě věnovalo vnitrostátní právo jednotlivých států. Vzhledem k svojí povahou předurčenému mezi­národnímu charakteru letecké přepravy však nebyla pouhá vnitrostátní úprava daných vztahů postačující z důvodu její nejednotnosti v různých státech a tudíž i zvýšené pravděpodobnosti vzájemných konflik­tů. Proto byla brzy iniciována jednání na mezinárod­ní úrovni, jejichž cílem bylo sjednotit některá pravi­dla letecké přepravy a vyjádřit je formou mezinárod­ní unifikační smlouvy. Tou se stala Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké do­pravě sjednaná 12. října 1929 ve Varšavě (dále jen "Varšavská úmluva"), která ve své podstatě vycháze­la ze dvou dřívějších projektů na úpravu mezinárodní letecké přepravy.