Přepravní dokumenty v mezinárodní letecké přepravě
Abstrakt
Letecká přeprava byla již od svého počátku předurčena k snadnému překračování hranic jednotlivých států a proto začala brzy působit na mezinárodním poli. Právní úpravě vztahů z letecké přepravy se samozřejmě věnovalo vnitrostátní právo jednotlivých států. Vzhledem k svojí povahou předurčenému mezinárodnímu charakteru letecké přepravy však nebyla pouhá vnitrostátní úprava daných vztahů postačující z důvodu její nejednotnosti v různých státech a tudíž i zvýšené pravděpodobnosti vzájemných konfliktů. Proto byla brzy iniciována jednání na mezinárodní úrovni, jejichž cílem bylo sjednotit některá pravidla letecké přepravy a vyjádřit je formou mezinárodní unifikační smlouvy. Tou se stala Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě sjednaná 12. října 1929 ve Varšavě (dále jen "Varšavská úmluva"), která ve své podstatě vycházela ze dvou dřívějších projektů na úpravu mezinárodní letecké přepravy.
Bibliografická citace
HORNÍK, Jiří. Přepravní dokumenty v mezinárodní letecké přepravě. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2000, č. 2, s. 165-177. [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/8846