O úmyslu deklaranta i smyslu výhrad k mezinárodním smlouvám

Téma výhrad ke smlouvám se zase ocitlo na kodifikační scéně od okamžiku, kdy Valné shromáždění OSN zavázané čl. 13 Charty OSN podpořilo rezolucí 48/31 z 9. prosince 1993 rozhodnutí Komise OSN pro mezinárodní právo zahrnout do kodifikačního progra­mu bod nazvaný "Právo a praxe týkající se výhrad ke smlouvám". Výhrady coby mezinárodně právní institut, jenž obsahují v psané formě tři normativní smlouvy: Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969), Vídeiíská úmluva o sukcesi států ve vztahu ke smlou­vám (1978) a Vídeňská úmluva o právu smluv mezi státy a mezinárodními organizacemi (1986) jsou te­oreticky i prakticky stále zauzlenou otázkou. Proto bylo přijato rozhodnutí svěřit výhradám samostatnou a hlavní úlohu, přičemž kodifikační název se zkrátil a dnes zní "Výhrady ke smlouvám".