Nad jedním z "bezpečnostních aspektů" ústavního pořádku ČR: k výkladu a aplikaci čl. 43 Ústavy

Čl. 43 Ústavy nebývá příliš často předmětem pozornosti veřejnosti odborné, tím méně pak veřejnosti laické. Přitom jde o jedno z velmi často aplikovaných ustanovení Ústavy, navíc ustanovení zajímavé vcelku kreativní interpretací ze strany parlamentrúch komor a vlády, jakož i tím, že je objektem soustředěných no­velizačních ataků, promítajících se mj. v jeho stále ví­ce kazuistickém charakteru. Čl. 43 je současně dílčím výsekem tematiky mimořádných vztahů; přesněji řeče­ no, je základem jejich původní ústavní úpravy. Hodno pozornosti je i jeho provázání s procesním ustanovením čl. 39 odst. 3. V podstatě se tak dá na čl. 43 ilustrovat jak pečlivost přípravy Ústavy, tak metodo­logie ústavních změn, dotváření Ústavy praxí nebo po­ stavení Parlamentu mimo oblast zákonodárství. Zabývat se nicméně budeme především jeho kompetenční­mi a procedurálními aspekty. Jen velmi omezený pro­stor jsem vyhradil ústavnímu zákonu č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České repubHky, který byl koncipován jako pokračování neúplného čl. 43 Ústavy a tvoří s ním tak jeden logický celek.