Právní regulace válečných hrobů s ohledem na historickou a mezinárodní právní úpravu
Roč.13,č.2(2005)
Abstrakt
Stránky:
204–207
Následkem velkých bitev v devatenáctém století vzrostla potřeba právní ochrany účastníků válečných střetnutí, a to nejen osob raněných, ale rovněž bylo nezbytné regulovat vztahy související s pohřbíváním padlých. Originární povinností stran válečného konfliktu bylo zajištění urychleného pohřbení padlých, a to zejména z obav před šířením nakažlivých chorob. Těla byla převážně ukládána do hromadných hrobů, které byly označovány pouze příslušností k válčícím stranám, popřípadě ke konkrétním bojovým jednotkám. Odlišný právní režim byl stanoven na Haagské mírové konferenci přijetím mezinárodní Úmluvy o zákonech a obyčejích války pozemní. V dodatku této Úmluvy - Řádu války pozemní, v čl. 19 je upraveno specifické zacházení s válečnými zajatci, kteří zemřeli v zajetí. Signatáři této Úmluvy mají stanovenu povinnost zajistit pohřbení zemřelého zajatce dle jeho vojenské hodnosti. Zajatci musí být pohřbíváni jednotlivě, jejich hroby pak označeny jménem a vojenskou hodností. Shodně upravovala danou problematiku i Haagská úmluva z roku 1907.
204–207
Biografie autora
Petra Jakešová
Katedra teorie práva a právních dějin, Právnická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc
asistentka
Petr Dostalík
Katedra teorie práva a právních dějin, Právnická fakulta, Univerzita Palackého, Olomouc
asistent
Copyright © 2017 Petra Jakešová, Petr Dostalík