Právní regulace válečných hrobů s ohledem na historickou a mezinárodní právní úpravu

Petra Jakešová, Petr Dostalík

Abstrakt

Následkem velkých bitev v devatenáctém století vzrostla potřeba právní ochrany účastníků válečných střetnutí, a to nejen osob raněných, ale rovněž by­lo nezbytné regulovat vztahy související s pohřbívá­ním padlých. Originární povinností stran válečného konfliktu bylo zajištění urychleného pohřbení padlých, a to zejména z obav před šířením nakažlivých chorob. Těla byla převážně ukládána do hromadných hrobů, které byly označovány pouze příslušností k válčícím stranám, popřípadě ke konkrétním bojovým jednot­kám. Odlišný právní režim byl stanoven na Haagské mírové konferenci přijetím mezinárodní Úmluvy o zá­konech a obyčejích války pozemní. V dodatku této Úmluvy - Řádu války pozemní, v čl. 19 je upraveno specifické zacházení s válečnými zajatci, kteří zemřeli v zajetí. Signatáři této Úmluvy mají stanovenu po­vinnost zajistit pohřbení zemřelého zajatce dle jeho vojenské hodnosti. Zajatci musí být pohřbíváni jed­notlivě, jejich hroby pak označeny jménem a vojen­skou hodností. Shodně upravovala danou problemati­ku i Haagská úmluva z roku 1907.

Bibliografická citace

JAKEŠOVÁ, Petra a Petr DOSTALÍK. Právní regulace válečných hrobů s ohledem na historickou a mezinárodní právní úpravu. Časopis pro právní vědu a praxi. [Online]. 2005, č. 2, s. 204-207. [cit. 2020-09-18]. Dostupné z: https://journals.muni.cz/cpvp/article/view/7697

Plný Text: