Provozní model hospodaření a komunitární soutěžní právo

Tento příspěvek reaguje na situaci, kdy v době před vstupem České republiky do Evropské unie i po něm probíhala v České republice řada transferů ma­jetku obcí nebo obcemi ovládaných právnických osob, včetně věcí, práv a jiných majetkových hodnot, na sou­kromoprávní subjekty za protiplnění, jež někdy neod­povídalo skutečné hodnotě převáděného majetku. Na­př. ve vodárenství prodaly některé původní vodáren­ské společnosti vlastněné obcemi jako akcionáři, pro­vozní část svého podniku (ObZ) soukromému investorovi. Na soukromého investora tak přešly zejména veškeré smluvní vztahy se všemi odběrateli a dodavateli, dále pracovněprávní vztahy, movité věci, know­ how atd. Původní vodárenské společnosti zůstal zpravidla pouze nemovitý majetek, který tato společnost obratem pronajala témuž soukromému investorovi na dobu v řádově desítkách let. Problematika vodáren­ství je velmi aktuální, jak ostatně dokazuje zájem zej­ména tištěnžých médií. Analýza reaguje na článek Č. Klose v časopise EURO č. 22 roč. 2006 nazvaném "Aktivní obce v dotačním mlýně" a nabízí jiný pohled na problematiku vodárenství. Dotační politika Evrop­ských společenství úzce souvisí s řádně fungující efek­tivní hospodářskou soutěží na jednotném vnitřním tr­hu. Dotace poskytnuté z evropských fondů (v daném případě Fond soudržnosti) subjektům, které již byly jinak protiprávně v hospodářské soutěži zvýhodněny, by mohly vést k dalšímu narušení již omezené efektiv­ní soutěže. Jako takové jsou tedy nežádoucí. V oblasti českého vodárenství to může mít za následek částeč­né, či dokonce úplné, omezení poskytovaní dotací do rozvoje vodovodů a kanalizací. Tzv. provozní model organizace vodohospodářství, na který v minulých le­tech řada obcí v České republice přešla, totiž může být v rozporu s pravidly hospodářské soutěže Evropských společenství.