Základní norma právní (Pitamicův přínos a kritika ryzí nauky právní)

Leonid Pitamic (1885-1971) se nikdy netajil tím, že „jeho názory ovlivnil vídeňský profesor Kelsen a jeho škola“. A nejen to: Pitamic náležel ke Kelsenovým prvním žákům a diskusním partnerům. Jak Métall uvádí, Kelsen začal ještě během první světové války s analýzou problémů suverenity a shromáždil kolem sebe okruh mladých lidí, kteří v soukromém semináři diskutovali o právně teoretických problémech. Nejdříve mezi ně náleželi někteří posluchači jeho přenášek z let 1911-1914 (Adolf Merkl, Leonidas Pitamic a Alfred Verdross). V krátkém článku, který byl uveřejněn u příležitosti Kelsenových 90. narozenin, popisuje Leonid Pitamic, nejstarší z ještě žijících Kelsenových žáků, tato setkání následovně: „S radostí vzpomínám na pravidelná nedělní setkávání osob zajímajících se o právní filosofii v jednom vídeňském bytě; po tom co byly proneseny referáty se následně rozvinuly velmi zajímavé diskuze.“
Dále se dostane ke slovu sám Pitamic. Následující analýza má za úkol ukázat, do jaké míry i pro něj platí, že ryzí nauka právní byla „společným dílem kruhu teoreticky stejně zaměřených mužů, který se stále rozšiřoval“. Když toto tvrzení Kelsen vyslovil, ubíral se Pitamic v některých případech již „vlastními cestami“.
Byly tyto a další cesty v souladu s ryzí naukou právní, představovaly s ní dialog, nebo vedly na hranice, když už ne za hranice toho, co lze ještě nazývat ryzí nauku právní?
Odpověď na tuto otázku bych chtěl v tomto příspěvku vyložit na příkladě základní normy právní, kde se nezřetelněji projevil Pitamicův přínos a jeho kritika ryzí nauky právní.