Elektronické podpisy v elektronických nástrojích po jejich certifikaci

Co je to elektronický podpis se lze srozumitelně dočíst v nejrůznějších odborných článcích a samozřejmě v zákoně o elektronickém podpisu (zákon č. 227/2000 Sb.) a ostatních publikacích. Tento článek se vysvětlením, co je to elektronický podpis nebude zabývat. Jeho cílem je zamyslet se nad používáním elektronických podpisů v elektronických nástrojích pro zadávání veřejných zakázek. Touto problematikou, si dovoluji uvést, se zabývá praxe provozovatelů elektronických nástrojů každý den, leč nikdo z praxe k ní prozatím nenapsal nic, co by ji činilo srozumitelnější. Jsem názoru, že používání elektronických podpisů v elektronických nástrojích je specifikou problematikou, ostatně jako všechno co se týká elektronizace veřejného zadávání.
Úvodem je však třeba si uvědomit, že elektronické nástroje pro zadávání veřejných zakázek využívají v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o veřejných zakázkách“ nebo „ZVZ“) platný zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu (dále také „zaručený podpis“), ale provozovatelé elektronických nástrojů jsou osoby odlišné od akreditovaných certifikačních autorit vydávajících zaručené podpisy, takže nemají na podpisy vliv.
Tento článek je pouhou úvahou nad elektronickými podpisy ve veřejných zakázkách a nemá ambice tuto oblast zcela zmapovat.