Komparativní analýza obrany demokracie na poli sdružovacího práva v České a Slovenské republice

Boj proti extremismu se stal nedílnou součástí bezpečnostní politiky demokratických států. Protiextremistická agenda v sobě zahrnuje také sledování a kontrolu skupin, které v sobě sdružují jedince inklinující k nedemokratickým ideologiím a šíří své myšlenky ve společnosti. V krajních případech proto přistupují demokracie v rámci své ochrany k omezení sdružovacího práva osob s extrémními názory, čemuž věnujeme pozornost v následném textu. Z hlediska metodologického jsme se rozhodli využít metodu komparativní analýzy a srovnat aplikaci omezování sdružovacího práva v České a Slovenské republice. Důvod tkví jednak v geografické blízkosti obou států, z níž vyplývá i blízkost a provázání extremistických scén, společná historie, jež odráží velmi podobnou a v některých případech i totožnou právní úpravu, nebo také stejné ideové přesvědčení o nutnosti bojovat proti projevům extremismu. V textu budou rozebrány kauzy spojené se zásahem do sdružovacího práva a následně bude porovnán přístup k extrémním subjektům v obou státech. Výsledkem by mělo být získání odpovědi na otázku, zda stejná ideologická východiska, podobnost právní úpravy a blízkost extremistických scén vede také ke stejnému rozhodování státních orgánů, či v nich lze nalézt určité distinkce. Zároveň je v úvodu třeba říci, že níže rozebrané kauzy nejsou spjaty pouze s pravicovým extremismem, který je v obou státech nejvíce artikulován při obraně demokracie, ale také s extremismem levicovým (komunistickým) nebo náboženským v ČR či etnickým v SR.