Průběhu a výsledkům rumunských parlamentních a prezidentských voleb, jež se uskutečnily v listopadu a prosinci loňského roku, bylo v následujících dvou měsících věnováno poměrně značné množství komentářů nejrůznější povahy a úrovně, určených různému cílovému publiku. Pokud jde o publicistická hodnocení nerumunské provenience, lze říci, že většina z nich představovala produkty ryze konjunkturálního zájmu o rumunské politické dění, které - až na výjimky potvrzující pravidlo - neměly výrazné analytické ambice a omezovaly se obvykle na povrchní, ne-li přímo stereotypizovaný a účelový komentář nejvíce “bizarních” momentů volebního chování a stranicko-politického života v Rumunsku, přičemž nijak výrazně nepřispívaly ani k nepředpojaté deskripci pestrého a v některých ohledech bouřlivého politického vývoje postkomunistického Rumunska, ani k pochopení trendů, souvislostí a hlavních faktorů tento vývoj spoluurčujících. V tomto příspěvku si neklademe za cíl bezprostřední totální nápravu tohoto stavu (taková náprava by představovala, přinejmenším po faktografické stránce, extrémně náročný úkol), jde nám spíše o dílčí korekci neúnosně zjednodušujících publicistických pohledů na průběh a výsledky nedávných rumunských parlamentních a prezidentských voleb, vycházející přednostně z materiálů a pramenů rumunské provenience. Při této příležitosti chceme především upozornit na některé obzvláště důležité a/nebo zajímavé momenty vztahující se jednak k profilu rumunských politických stran (se zvláštním zřetelem k nejdůležitějším centristickým stranám) a k pozicím, jež tyto strany zaujaly v předvolební kampani, jednak k chování voličů jednotlivých stran v parlamentních a prezidentských volbách.