Kontinuita a diskontinuita českých stranicko-politických systémů

Petr Fiala; Maxmilián Strmiska

Kontinuita a diskontinuita českých stranicko-politických systémů

Roč.3,č.1(2001)

RTF HTML

Při hledání odpovědi na otázku po míře kontinuity a/nebo diskontinuity systému politických stran v českých zemích v průběhu XX. století je nutno zohlednit celou řadu teoretických a metodologických otázek. Proto není stanovení míry kontinuity či diskontinuity zdaleka tak jednoznačnou záležitostí, jak by se snad mohlo zdát při povrchním pohledu na “zlomové” momenty vývoje českého politického systému v letech 1918, 1938/9, 1945, 1948 a 1989. Přestože vývoj politického stranictví a systému politických stran je pochopitelně úzce svázán s těmito změnami politického systému a s charakterem politického prostředí, které v daném historickém období existovalo, je možné právě v případě politických stran nalézt některé prvky kontinuity, které nejsou tak patrné u jiných politických institucí (např. ústavních), které plní odlišné společenské funkce. Pomineme-li funkcionální a částečně obsahové diference, pak z formálního hlediska signalizuje tuto skutečnost již to, že z pěti politických stran zastoupených po volbách v roce 1998 v Poslanecké sněmovně českého parlamentu se navzdory všem politickým změnám mohou dva subjekty (komunistická a lidová strana) vykázat nepřerušenou existencí trvající téměř osmdesát, resp. sto let, přičemž třetí politický subjekt, obnovená sociálně demokratická strana, zjevně navazuje na tradice sociálně demokratických organizací sahající až do sedmdesátých let XIX. století, které byly přerušeny nucenou integrací s KSČ po únoru 1948. Tyto formální příznaky kontinuity bychom měli vzít přinejmenším jako výzvu k prověření hypotézy, zda kontinuální znaky českého politického stranictví nejsou intenzivnější, než se obecně předpokládá. Zodpovězení této otázky je klíčové pro další úvahy vztahující se k povaze a dynamice procesů politické a sociální transformace - či spíše transformací - v jednotlivých historických obdobích, protože jednou z podstatných otázek “transformačního” politologického výzkumu je právě rozlišení kontinuitních a diskontinuitních momentů (srv. Beyme 1999).

Klíčová slova:
Česká republika; politické systémy; stranické systémy; stranicko-politické systémy;

Reference

Beyme, K. v. (1992): Parteien in westlichen Demokratien. München, Piper.
Beyme, K. v. (1999): Osteuropaforschung nach dem Systemwechsel. Der Paradigmawandel der “Transitologie”, Osteuropa 3/99, s. 285- 304.
Cotta, M. (1992): Building New Party Systems after the Dictatorship. The East European Cases in a Comparative Perspective, Working Papers, Università di Siena.
Cotta, M. (1996): Structuring the new party after the dictatorship. Coalicions, aliances, fusions and splits during the transition and post-transition stages, in: Pridham, G., Lewis, P.G. (eds.): Stabiling fragile democracies. Comparing new party systems in Southern and Eastern Europe, Routledge, London, New York, s. 69-99.
Daalder, H. (1966): Parties, Elites, and Political Developments in Western Europe, in: LaPalombara, J.; Weiner, M. (eds.): Political Parties and Political Development, Princeston, Princeston University Press, s. 43-78.
Duverger, M. (1959): Die Politische Parteien. Tübingen, Mohr (Siebeck).
Epstein, L.D. (1967): Political Parties in Western Democracies, New York, London, Praeger Publ.
Fiala, P. (1997): Christian Politics in the Czech Lands: The Past, the Present, and the Parties, Politologické studie, SPFFBU T 1, 1997, Brno, Masarykova univerzita, s. 7 - 28.
Fiala, P. Strmiska, M. (1998): Teorie politických stran, Brno, Barrister & Principal.
LaPalombara, J.; Weiner, M. (1966): The Origin and Development of Political Parties, in: LaPalombara, J.; Weiner, M. (eds.): Political Parties and Political Development, Princeston: Princeton Univ. Press., s. 3-42.
Lipset, S. M.; Rokkan, S.(1967,eds.): Party Systems and Voter Alignments, New York: Free Press.
Rokkan, S. (1999): Cleavages and Their Political Translation, in: Flora, P. (ed.): State Formation Nation-Building and Mass Politics in Europe. The theory of Stein Rokkan. Oxford, Oxford Univ. Press, s. 278 – 302.
Sartori, G. (1976): Parties and Party Systems. A Framework for Analysis. Cambridge, Cambridge Univ. Press.
Strmiska, M. (1999): Pluralita, polarita a geneze nových středo- a východoevropských systémů politických stran, in: Strmiska, M. (ed.): Postkomunistické stranické soustavy a politická pluralita. Brno, Masarykova univerzita, s. 11-36.
Strmiska, M. (2000): The Czech Multipartism in the Late 1990s, Středoevropské politické studie, II, 2/00 (http://www.iips.cz/seps.html).

Metriky

951

Views

258

RTF views

226

HTML views

Tato práce je licencována pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0 .

RTF HTML